pí?u v týdenních rozestupech. proto?e jen o víkendu se zastavím.

Přijde mi líto, ?e nečtu, Nebo respektive nečtu to, co bych chtěla. Akorát v metru při cestě do práce. Večer z práce u? taky ne, to u? nedávám. Ale pak sedím celej večer doma před kompem a rad?i na sebe nechávám mluvit argentinský rádio, ne? abych otevřela knihu. Ono je to jednodu??í... a má to jiný výhody, samozřejmě. I kdy? jen omezený, kdy? kapitolu o imperfektu v učebnici ostentativně ignoruju.

Ignoruju. Stejně jako Vánoce. Proč. Kapitalistickej svátek, jak řekli v tom vý?e zmíněném rádiu. Ano. Nemám čas péct perníčky.

A tuhle jsem četla na nějakym serveru, kterej se specialuzuje na mladý, blbý, ambiciózní a podobný studenty ekonomie, kteří soustředění od?krtávají TO-DO seznam krůčků po kariérním ?ebříku, ?e prostě není mo?né brát stá?, která je zadarmo. Mno... firmy, proberte se! A pak jsem taky četla, ?e my studenti máme právo na víkend. ?e není vhodné, abychom studiem a prací strávili dohromady více ne? 35 hodin týdně. Ach, bláhoví autoři!

Kdysi za mlada jsem v knihovně sahala skoro jen po kní?kách nových, neohmataných, z poslední doby. Tehdy mi kdosi řekl, ?e přijde čas, kdy se to obrátí a já budu brát ty staré, o?oupané s otrhanými hřbety. U? je to tady.

19/12/2010 @ 18:18 | permalink | komentáře (0)