a to jste věděli, ?e Asie začíná na Labi? tomu se říká bonnský point of view.

Jsou zpěváci, kteří nevědí, kdy odejít. Co? by nebyl problém, kdyby dokázali přijmout fakt, ?e jim není dvacet. Nedoká?ou u? vkládat významy do adekvátních forem (samozřejmě za předpokladu, ?e vůbec mají co sdělit). A pak jsou jiní, kteří se nebojí přiznat vývoj, nelpí na tom, co fungovalo kdysi, a prostě následují nějaký vnitřní hlas. // Sly?ela jsem z toho ten příklon k archetypálním vztahovým konstelacím, odrazy zamlčované a utlačované historie a pořád hustou mlhu melancholické atmosféry. A baví mě to.

Čtu o privatizaci nějaké polské továrny na dětské přesnídávky nějakou americkou firmou podnikající ve stejném odvětví. Baví mě, jak mana?eři k pracovníkům přistupují jakoby byli vývojově pozadu. // A ten stejný případ se týká připojení východních spolkových zemí k těm západním v roce 1990. To automatické předjímání, ?e v?echno západní je správné. Se nemů?ou divit, ?e se jim pak pětina obyvatel cítí být občany druhé kategorie. Jak asi mů?ou popřít něco, s čím se (alespoň částečně) identifikovali celý svůj ?ivot. // Během devadesátkové transformace proběhlo akorát tak znásilnění střední Evropy. Obrali nás o nevinnost. Ale ne, ?e bychom do toho nebyli ?li dobrovolně. Jen jsme neznali následky.

Zaujalo mě pár my?lenek v projevu Martina Walsera. V projevu, který je památný kvůli úplně jiným akcentům. Tak zaprvé, dobrý spisovatel vkládá to důle?ité ze sebe do svého díla. Co říká v rozhovorech, je věc druhá. Proto je fajn přečíst si občas onen román a ne jen den co den noviny. A za druhé se zmiňuje o tom, ?e jazyk literatury je jediným jazykem, který se mu nesna?í nic prodat.

28/10/2010 @ 23:00 | permalink | komentáře (0)