so 'ne Missgeburt wie dein Bruder, ey...

Jezdíme vlaky Deutsche Bahn proto, abychom jakmile se posadíme, vytáhli ze své blýskavé kabelky mobil a jali se na celý vagón telefonovat. Nejsem gehässig, ale kdykoliv jedu někam déle jak hodinu (do Düsseldorfu třeba, taková moje oblíbená destinace...) a přečtu méně jak 5 stránek, pova?uju svoje spolucestující za kretény.
Jako posledně čtyři silně nalíčená, v?ak je?tě nedospělá děvčata s nádhernými havraními vlasy - jaké tu člověk potkává na ka?dém rohu, ostatně. Nicméně Turkyně to nebyly, konstatovala jsem, jakmile v rodné řeči vyřvávaly víc jak jednu větu. Ale ne, ?e bych si tady turečtinu osvojila - jen její melodii a typické (nosové) A vyslovované hodně vzadu dutiny ústní. Kurdky to byly, vyplynulo z jejich konverzace. Celou tu hodinu jsem se ptala sama sebe, kam a? sahá lidská blbost.

V pondělí večer jsem se svými spolu?áky z kurzu pol?tiny seděla ve Westparku na Assi-loučce a popíjela ?umbrovku. A ka?dej z nich má minimálně dvě generace zpátky polský předky. A ka?dej z nich jede pří?tí rok na Erasmus... nicméně jen jeden do Polska. Jela bych taky.

A pak tenhle tejden pracuju denně jako dospělá a moc mě to nebaví.
Jak je ten den rychle v hajzlu,
kdy? člověk celej den sedí v kanclu.
Tak. Asi se začnu bít za důstojný podmínky pro lidi pracující na půl úvazku nebo na 2/3. Ale proboha ne 8 hodin denně! A je jedno, jak milý má člověk kolegy. Jak dobrý kafe vaří ná? firemní kávovar a jak čerstvý ovoce se válí vedle něj.

A Becherovka párty fakt slavila úspěch.

16/07/2009 @ 20:38 | permalink | komentáře (0)