tak jsem to dopracovala. a jsem ráda, ?e je to za mnou.

Po třech dnech na podpatcích jsem ráda, kdy? jsem si ty boty směla zout. Vlastně jsou docela dobrý, proto?e z nich nemám ani jeden puchejř, ale celej den v lodičkách je prostě vra?edný u? z principu. Tři dny, během kterejch mi hlavou táhly samý punkový texty - oprávněně. Jakej jinej pocit se má dostavovat, kdy? člověk tráví svoje dny obklopen mana?ery obchodujícími s energií (ČEZ a dal?í...), nosí jim kafe a servilně se usmívá. Anebo vaří kafe temporary svýmu ?éfovi, klopýtá s ním na viklajících se botičkách a pod jeho blahosklonným úsměvem si připadá degradovanej pouze na svoje pohlaví. Nic jinýho se nepočítá. Ale prosím úsměvy - teprve kdy? se k nim přidají dobře míněné rady na to ty bys nepři?la, to je terno. A pak ?éfová, která by v ideálním případě v?echny holky, který oslovuje Süße, měla koordinovat, projevuje naprostej nezájem o vyvstav?í problémy, a místo toho nám v největ?ím fumlu chodí vítězoslavně ukazovat jakousi blikající propisku.
U? po třech dnech jsem schopná definovat, co chci od svýho budoucího ?éfa. Bohu?el jsem náročná. Bohu?el pro mě. Chci po něm smysl pro organizování věcí, umění rozli?ovat, co je důle?itý a co ne. Chci, aby byl inteligentní. Taky by mohl mít zapnutej telefon, kdy? tvrdí, ?e je na příjmu a taky by mohl ono fakt super práce říkat tak nějak uvěřitelně...

Ale samozřejmě to celý mělo i svoje pozitiva. Mám na březnovej nájem. Přesvědčila jsem se, ?e holky, co hostesky dělaj, nemusej bejt ve 100 % případů slepice. Ani akzentfreies deutsch a velikost 36 nejsou v?dycky nutností. ?e se někteří pánové ve slu?ivých oblecích ne?títí manuální práce a ochotně přilo?í ruku k dílu. ?e jiní mají pro ka?dou poslední hostesku ?armantní slůvko. A ?e dělat servírku (v normálních botách!) by mi jako brigáda vlastně nevadilo. Tak?e dneska premiérově v na?em kolejním klubu za barem!

12/02/2009 @ 19:26 | permalink | komentáře (0)