to věčný afektovaný stě?ování si je vá?ně na facku

Ve Var?avě jsem si uvědomila, ?e jsem Slovan. ?e to nevyma?u, nepotlačim, nezru?im. Naopak, ?e je proč, bejt na to hrdej. Kdepak Sklavenvolk, jak kdysi kdosi předhazoval... Při chození ulicema a pozorování těch lidí tam jsem někde hluboko cejtila, ?e tam patřim, ?e jsou stejný jako já, ?e jsem tak nějak doma. ?e je tam ta stejná afinita k improvizaci, ?e tam vládne kreativní chaos a ?e ?ivot neni svázanej milionem nadbytečnejch předpisů, který stanovujou povolenou míru zakřivení banánu a podobný koniny. Přesto jsem na druhou stranu taky dobře cejtila, ?e jsem východnějc ne? kdy dřív.

Jsou to vět?í oči a výrazněj?í lícní kosti, co lidi nutí říkat, ?e středoevropanky jsou hezký holky.

A trochu mě chytal vztek, jak Praha leze do prdele západu. Jak ztrácí svůj u?mudlanej pel a stává se díky svým shopping centrům a business areálům tak stra?ně sterilní. Ona Var?ava se tomu vzhledem k přezdívce největ?í staveni?tě Evropy taky nevyhne, ale v centru města je pořád je?tě mo?ný nakupovat v malejch obchůdkách - nebyly vytlačený sítěma supermarketů. Podchody na hlaváku nebo ve stanici metra Cetrum, to je diskopříběh! Kulisa jako trefpunkt veksláků. Fascinující propojení barokních baráků chráněnejch Unescem, sedumdesátkovejch paneláků a skleněnejch pětihvězdičkovejch hotelů. A celou dobu mi hlavou zněli Iné kafe.

Ani do nemeckej, maďarskej či ruskej,
Lezieme do riti originál európskej
Hoďte nám kosti, my budeme povďační.

A jak je frustrující jet na východ s dětma ze západu. S dětma národa, kterej má v charakteru nekončící stě?ování si úplně na v?echno. Prej to tak nemám brát a nemám to poslouchat... to si prej jen tak povídaj sami pro sebe - aby nemlčeli. A prej v tom mám sly?et snahu o ironii, prej to samozřejmě nemyslej vá?ně. To nejde. Tak bysme si mohli vzít taxíka ne, tady je to stejně tak děsně levný, ?ejo, je pro mě akorát svědectvím o něčí aroganci.
Tak?e jsem je na večer opustila a do zasmogovaných uliček se raději vydala v doprovodu tří Poláků, kteří si nenechali ujít mo?nost zatáhnout mě do první pierogárny, stejně jako házet plný náruče insider tips, protáhnout mě knajpama v přízemních papundeklovejch staveb v útrobách dvorů, stejně jako koupit si pivko v plechovce v nejvysmívaněj?ím areálu kiosků ve slo?ení sexshop-kiosk-ruleta a následně ho vy?unknout v parku vedle památníku padlých vojáků, u kterýho 24 hodin denně stojí čestná strá?. Stejně tak mě nechali ?asnout nad vylidněnou ?idovskou uličkou a náměstíčkem, ze kterýho je vidět v?echno, co je pro Var?avu typický. Mimo jiný i onen nenáviděnej Rusův dar, palác kultury, kterej mi tak nekonečně připomínal onen dejvickej hotel, co si zahrál hlavní roli v ?akalích letech.

Chci se naučit polsky - kdy? jsem jen tak schopná rozumět a? 80 % v?eho - pokud mluvčí vykládá spisovně a pomalu. Abych se pří?tě s bratrama Lechama nemusela potupně bavit anglicky... snad bude v letnim semestru v kurzu místo.

07/02/2009 @ 20:06 | permalink | komentáře (1)