kolik vy?ívaných deček le?í na va?em pianu?

Je fajn sundat presti?e a plísňové d?íny. Ale ornamentovaná hnědá ko?ile do černého saka s bílým prou?kem nesvědčí o výrazné změně k lep?ímu.

Pochopila jsem, jak to Zola myslel s tou přísností přehnaně hubených lidí; jako kdy? 40kilová slečna v restauraci pedantsky vy?aduje dětskou porci.

Obvykle aplikace typu libimseti.cz nezařazuji mezi ty, na nich? trávím svůj online čas. Ale od té doby, co jsme se u? i ve ?kole učili o MySpace a FaceBooku, je mo?ná začínám pova?ovat za posvěcené. Sice mi pořád je?tě nedochází, v čem spočívá to vzru?ení z online flirtování (ne, to se mi jenom zdá, ?e se tyto dvě entity vylučujou...), ale je radost sledovat, čím v?ím zabíjíme čas...

Greer pí?e v mnoha případech toté? co Hausmann. Symptomy jsou stále jedny, vyjadřovaná nelibost nad současným stavem je mnohdy shodná.

Kolik po světě běhá Jamesů Bondů? A kolik Bond girls? Co je společenský ideál toho kterého konkrétního pohlaví? A kdo mu odpovídá? A vá?ně chceme? Anebo to chceme jen po ostatních? A pro sebe máme omluvy / výmluvy?

A jak ze zblblosti ve Stormovi hledám stereotypy: drobná dívka, skoro je?tě dítě, v bílém ?atu. Infantilní nevinnost, násilnický sklon překonání odporu, který se z nedostatku síly ani nemů?e konat. Navíc mix limonádkového příběhu (kde polibek je to poslední přípustné) a poeovského horroru, aby to mělo ??ávu. Ale to středověký prostředí na mě udělalo dojem. Samozřejmě.

27/04/2008 @ 21:09 | permalink | komentáře (3)