zas jednou tro?ka rouhání (ze zoufalosti)

Dávám si předsevzetí: nebudu sledovat, kde hrajou moje oblíbený zahraniční kapely. V?dycky toti? dojdu ke zji?tění, ?e u? i v Rusku jsou na tom s kulturou líp ne? my tady v srdci Evropy. Na*rat.
Druhou perličkou je, kdy? frontmani emerických kapel nedávají ve východní Evropě rozhovory a novinářům předhazují svoje kolegy kytaristy nebo basáky. To jako proč?!

Čtu kní?ku České typy od Josefa Jedličky; o typicky českých literárních postavách / dějích / prostředích. Kapitolky jsou krátké, zaměřené na reálie z klasických perel české literatury jako Babička, Otec Kondelík, ?vejk, Máj (kterej stojí tak trochu mimo...) a dal?í. Co stránka, chytá mě amok. Aneb proč se generace a generace vracejí k Babičce; únik do idyly před krutostí reálného světa; touha po venkově, sympatie k malému českému člověku. Pokrytecký venkov, kdy je ka?dý ka?dému sousedem a celý den nemá nic jiného na práci, ne? sledovat, co dělají sousedi (autor to jen naznačuje, já vyslovuji naplno). Uff, je?tě, ?e já tu touhu číst Babičku znova a znova nepoci?uju.

Jak si Če?i hrabou ten svůj píseček, cítí se ublí?eně a zdůrazňují své skromné přednosti, jimi? se sna?í zakrýt neschopnost. Odpor ke světovosti, kosmopolitismu, odpor ke v?emu cizímu, neznámému, nesrozumitelnému. Krásný příklad toho, jaká nechci být.

Tak?e to vzdávám, u? z podstaty se tady toho, co chci, nikdy nemů?u dočkat.

Vyveďte mě z omylu a doka?te mi, ?e je to jinak.

14/11/2006 @ 10:57 | permalink | komentáře (18)