abych i dnes dodr?ovala Griceovu maximu kvantity

Sehnala jsem toho Justina. Toho z work campu. Mazec. Tak je?tě tu hroznou písničku o tom de?tníku... Narozdíl od tý mě ale Justin poměrně baví. Ale v?dy? já u? to přiznávám dobu, ?e ve?kerej můj vztah k hudbě ?el do háje. A? ?ijou pop a punk. Jednoduchost!

Stra?ně citlivě reaguju na svoje spolulidi. Na jejich rozpolo?ení, nálady a tak. Málokdy jsem schopná bejt vtipná na po?ádání, pokud tam něco ne?timuje.

Jak mů?u vědět, jestli se mi to líbí, kdy? to neznám. Je mi jedno co, kdy? doká?e? říct proč.

Stereotyp přichází, jakmile se rozpustila moje koncentrace. Filosofie je plodná - během ní si pravidelně počmárám diář.

Anděl o Hemingwayovi: Rybo, rybo, jsi moje ryba. Největ?í stěr, jak mu jí se?erou, ne, ty ryby. Čus, ty vole.

Mnohdy ani nevím, co pí?u. Mo?ný významy mi docházej a? po. A zároveň přesně tohle je tak vzru?ující. Adrenalin, jestli smím.

Sleduju ?enský a mu?ský stereotypy ve v?ech projevech ?ivota. Jsem taky paranoidní. DÄ to maj celkem silně präsent ve v?em. Ale vidím to i doma. A není mi jasný, která z těch dvou zahořklostí je hor?í. Nechci bejt stejná.

Rajec není Dobrá voda. Reiz ist kein Anmut.

Boje o zítřek.
Boje o postel.
Du?e a dílo.
Du?e a tělo.
FX? byl v?dycky inspirativní.

Dneska poprvé se ptám proč. Obvykle vím, proč dělám to, co dělám.
Kam a?...
Dneska poprvý pochybuju o tom, jestli to, co jsem si během dne poznamenala, chci zveřejnit.
Brečela bych.

lyricky.

05/11/2007 @ 19:10 | permalink | komentáře (2)