ty se taky zná? s ka?dym...

Poslední metro je můj osud. Včera a dneska zas.

Po ránu jsem jela do ?koly a z tramvaje jsem viděla toho, co má ?védskem ovlivněný jméno. U? jsem se domnívala, ?e se mnou podobný banality nepohnou. Asi jsem nepotkávala ty správný lidi. Za?la bych na koncert.

V Paní Bovaryový jsem objevila jednu postavu jak vystři?enou z Hausmanna. Ftípek. Jen?e nejsmutněj?í na tom v?em je, kolik chlapců mi v reálným ?ivotě na nějaký svoje chování, který jsem já pova?ovala za nepochopitelný, argumentovalo naprosto stejnejma modelovejma situacema, jaký předkládá ona skandální kní?ka. To jste to v?ichni četli nebo to dostáváte vrozený?!

Kamarádství je fajn, proto?e vlo?ený a vybraný emoce jsou čist?í a nezatí?ený jinejma vinama.

Večer jsem zase ?la trsat. Radler po česku taky nemusí bejt zlej. Nepobrala jsem ale jednu scénu těsně před půlnocí; do podniku vtrhne banda vy- a napatlanejch frajírků, chová se, jako by jim patřil parket, rozlívá pivo na v?echny okolo. Kdy? se jeden z přítomných ohradil, začali se s ním rvát. Rozbili mu o hlavu půllitr. Krev. Spousta krve. Tohle v ?ivotě nepochopim.

Konečně: jsem ráda, ?e nejsem chlap.

26/10/2007 @ 00:54 | permalink | komentáře (9)