ona ho stra?ně chtěla, ale chodit jsem s nim začala já

A tak to na tom světě bejvá. Jsem taky svině, ?e tady zveřejňuju citáty vytrhaný z kontextu a napasovávám je jinam? Svýmu nejlep?ímu kamarádovi to ?těstí přeju. Člověkovi, do něj? jsem citově zainteresovaná, u? tolik ne. Jen?e oni jsou jeden.

A tak jsem dneska na učení hodila bobek dost brzo. Dvakrát jsem sly?ela The Swell Season, ne? jsem k zítřej?í zkou?ce sestavila seznam přečtený literatury. Celá strana A4, 20 kní?ek plus asi čtyři odborný články. A pak tradá do knihovny pro tu ?lutou kní?ku. Sebrala jsem z polic je?tě Kalenskou, Karáska ze Lvovic, Komárka a Rilka. Plánovanou filosofii (u? podruhé) odsunu a budu taky dělat něco pro sebe. Renaty Kalenský Vybledlo mi dělalo společnost během odpoledne a podvečera. Nejsem je?tě na konci, ale sakra se v těch povídkách poznávám. Pořád. Je to brutálně normální kní?ka, nenacházím v ní nějak víc rovin ne? tu jednu, ?ádný moc skrytý pomrkávání na čtenáře, co? bych normálně asi postrádala... Ale má tam občas milý jazykový hříčky. A tak přesvědčivě se mi strefuje do nálad a stavů, ?e se neubráním stíráním slz stouplých do očí a usazených podél spodních víček. Pláč si nedovoluju.

A nemám takovej ten předzkou?kovej klid, ?e vim, spí? stav totální apatie a nechuti je?tě něco dělat. Tak?e program na večer: zbytek Kalenský. A a? zítra ráno v pět... mů?u začít s opakováním.

19/09/2007 @ 20:52 | permalink | komentáře (9)