Haruki Murakami - Norské dřevo

Ano, tahle kní?ka se čte sama. V?dycky znova si budu nadávat, kdy? budu číst doslov dřív ne? dočtu příběh. Jen?e v?dycky mě bude lákat - i s rizikem, ?e mi prozradí konec. Tak?e já to tady neudělám, jenom vám doporučím, a? jste v tomhle chytřej?í a trpělivěj?í ne? já.

Nejaponská kní?ka japonského spisovatele, nebo tak nějak je ten doslov nazvaný. A ano, vět?inu času jsem si připadala jako při četbě nějakého amerického románu od spisovatele, který nějak moc neře?í konvence, ale nesna?í se psát otevřeně jenom za účelem ?okovat. Ne.

Kní?ka temná a místy a? záhadně drsná, ?e jsem při čtení měla strach. Nutno dodat, ?e jsem vět?inou četla večer před usnutím, v?ude absolutní ticho; jenom já, Norské dřevo a zvlá?tní hustá atmosféra. U? dlouho na mě ?ádnej román neudělal TAKOVEJ dojem. Pocit prázdnoty po dočtení poslední stránky...

Jenom jsem teďka otevřela Lásku za časů cholery, kterou jsem si slíbila, a jakmile jsem se na zálo?ce dočetla laskavý humor, vybavily se mi V?ecky krásy světa od jistého Seiferta a nuda k ukousání. A přečetla jsem asi dvě stránky a nemám z toho vůbec ?ádný pocit. Buď to bude chtít po Norském dřevu pauzu, anebo jinou kní?ku... anebo je?tě pár let, abych pro v?echny laskavé vypravěče dozrála (zesentimentálněla) ...

01/10/2006 @ 19:05 | permalink | komentáře (4)