feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
16.04. - Beatsteaks @ Hamburg
02.–04.07. - Vilnius
13.–23.07. - Berlin & Meck-Pomm
jsem ráda anachronická
Hermann Hesse - Unterm Rad
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky
Wladimir Kaminer - Russendisko
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
Erich Fromm - Die Seele des Menschen
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Stephen Kotkin - Stalin
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

19/04/2018

třetí moře. a to je teprve duben.

Plním předsevzetí. Čtu. Cestuju. Chodím za živou kulturou. Jen s těma filmama to není moc slavný. Ale tak člověk nemůže mít všechno, žejo.

O Velikonocích Basel, Zürich a Konstanz. V půlce dubna Fehmarn a Ostsee a Hamburg. Absolutní německý jih. A skoroabsolutní německý sever.

Wandu jsem prokaučovala. Tocotronic nikoliv. Rockovým nasazením na sobě kapela svoje dva a půl křížku vůbec nedala znát. Zněli syrově a surově. Roh und rau. Reflektory podezřele často problikávaly v barvě duhy a v publiku byl nečekaně vysoký podíl mužů. Celý život jsem byla skálopěvně přesvědčená o tom, že Tocotronic jsou kapela pro germanistKy. Nejsou. A uznávám, že ve Stuttgartu se asi žádný germanistky nenacházej. Spíš strojaři, ajtáci a tak. S něžnými dušemi. Bylo to krásný.

Při svojí poslední návštěvě domoviny jsem dostala knihu Za Alpami Davida Zábranského. Po všech těch výkřicích na těch internetech, jak si jako autor může dovolit něco takovýho napsat, jsem moc nevěděla, co čekat. No hele, parádní čtení. Jako prdel na hrnec pro děvče z ČR protloukající se v Dojčlandu aka ekonomickýho imigranta na Západě. Skvělý insider vtípky. Báječnej pozorovací talent. Odvážný interpretace. Pravdivý. Potměšile se těšim na reakce na německej překlad, jakmile nějakej bude. Mám chuť přečíst si toho od něj víc.

Beatsteaks. Seděli jsme nad pierogama v litevský restauraci v hamburském St. Pauli a rokovali o tom, jestli jsme ready to rock. Byli jsme. Online vstupenky, vyrovnání přes paypal a o den později cesta u-bahnem ke Sporthalle Hamburg. Já, de facto Berlíňan a dva další nikdy jsem nebyl na rockovym koncertě. S Wegbier v ruce a s úsměvem na tváři. Za těch x let od posledního koncertu v LMB jsem zapomněla, že Beatsteaks jsou koncertní kapela par excellence. Jak jsem jen mohla! A hamburský publikum, na kterým vidíš, jak to prožívá; hudební město. To chceš.

Lucinka @ 20:12 | << | permalink | >>