po osmi a půl letech na severu. Bremen. Hamburg. Nordsee.

Po osmi a půl letech v Brémách. Ve městě na jeden den. Ve městě, který ?ije, který má xicht. Který je rudý. Rudorudý. A ?vorc. Ve městě, kde převáděj Kafkovy romány na divadelní prkna. Společně s Kafka Bandem. A znáte to, kdy? nepřijde Mohamed k hoře, tak musí hora k Mohamedovi. Tak?e dovolená, lístek na vlak, ubytko a tradá na sever.

Deutsche Bahn opět zklamala hned v úvodu. Jezdit s nima jedním vlakem bez nutnosti přestupů je v pohodě. Přestupy mezi vlaky stejné kategorie je taky v pořádku. Ale běda, jak člověk potřebuje přestoupit z vlaku regionálního (RE) na vlak rychlej?í (ICE). To se ten regionální občas rád zastaví před cílovým nádra?ím, nechá kolem sebe ten rychlej?í prosvi?tět (a odjet), tak?e nikdo z cestujících nestihne přestup. Bě?ná věc. Děje se den co den. Cestující pak vyfasuje předti?těnou stí?nost, pomocí ní? mů?e ?ádat vrácení části jízdného ? podle celkové doby zpo?dění. Den co den trpí na?e daně. Pozitivní je, ?e pak člověk mů?e jet dál libovolným dal?ím spojem a drá?ní personál je obvykle dost nápomocný a shovívavý.

Po osmi a půl letech sever. Po měsících a měsících divadlo. Druhý setkání s Theater Bremen v součinnosti s Kafka Bandem. Podruhé pocit WTF. Ale tak podobnej pocit se vkrádá při čtení Kafkových textů, tak?e spoko.

Po osmi a půl letech Hamburg aka nejhezčí německý město a někdy bych tady mohla ?ít. Tyhle prohlá?ení jsem nerevidovala. Ty tuny labský vody, jeřáby a kontejnery vypadající jako kostky lega jsou fascinující. Hamburg je fascinující. By? jsem opět nestihla nic jinýho ne? standardní turistickej program Alster ? ulice plný butiků ? Speicherstadt ? Landungsbrücken ? okru?ní jízdu lodí č. 62. Ale bylo to krásný.

Severní Němci jsou fakt jiný. Předev?ím jsou stra?ně velcí. Vysocí a blonďatí. Tentokrát u? jsem ale neměla pocit, ?e by v?ichni nosili pruhovaný trika ? dost mo?ná je akorát měli schovaný pod bundama... Ale rozhodně jsou uzavřeněj?í. A míň se usmívaj. Ale kdy? na to dojde, stojí to za to.

Znovushledání s Agatou. Po měsíci. Hovor o polský politice. O český politice. Bída a zmar. Obojí. Děsivý paralely. To neni společnost, ve který chci ?ít. By? je to společnost moje. Leč moje socializace je jiná.

Tocotronic poslouchám intenzivně v obdobích předznamenávajících změnu. Nebo v obdobích změny. Mo?ná jsem v obdobích změny dumavěj?í a Tocotronic jsou jenom projevem. V poslední době je poslouchám fakt docela dost. A stra?ně mě baví. A stra?ně se mi derou pod ků?i. Proto?e nahlas vyslovujou to, co sama vim. Poeticky. S lehkostí. Nepotřebuju ?ivotní koučink, stačí mi hudba.

23/02/2018 @ 21:03 | permalink | komentáře (0)