feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
16.04. - Beatsteaks @ Hamburg
02.–04.07. - Vilnius
13.–23.07. - Berlin & Meck-Pomm
jsem ráda anachronická
Hermann Hesse - Unterm Rad
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky
Wladimir Kaminer - Russendisko
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
Erich Fromm - Die Seele des Menschen
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Stephen Kotkin - Stalin
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

23/02/2018

po osmi a půl letech na severu. Bremen. Hamburg. Nordsee.

Po osmi a půl letech v Brémách. Ve městě na jeden den. Ve městě, který žije, který má xicht. Který je rudý. Rudorudý. A švorc. Ve městě, kde převáděj Kafkovy romány na divadelní prkna. Společně s Kafka Bandem. A znáte to, když nepřijde Mohamed k hoře, tak musí hora k Mohamedovi. Takže dovolená, lístek na vlak, ubytko a tradá na sever.

Deutsche Bahn opět zklamala hned v úvodu. Jezdit s nima jedním vlakem bez nutnosti přestupů je v pohodě. Přestupy mezi vlaky stejné kategorie je taky v pořádku. Ale běda, jak člověk potřebuje přestoupit z vlaku regionálního (RE) na vlak rychlejší (ICE). To se ten regionální občas rád zastaví před cílovým nádražím, nechá kolem sebe ten rychlejší prosvištět (a odjet), takže nikdo z cestujících nestihne přestup. Běžná věc. Děje se den co den. Cestující pak vyfasuje předtištěnou stížnost, pomocí níž může žádat vrácení části jízdného – podle celkové doby zpoždění. Den co den trpí naše daně. Pozitivní je, že pak člověk může jet dál libovolným dalším spojem a drážní personál je obvykle dost nápomocný a shovívavý.

Po osmi a půl letech sever. Po měsících a měsících divadlo. Druhý setkání s Theater Bremen v součinnosti s Kafka Bandem. Podruhé pocit WTF. Ale tak podobnej pocit se vkrádá při čtení Kafkových textů, takže spoko.

Po osmi a půl letech Hamburg aka nejhezčí německý město a někdy bych tady mohla žít. Tyhle prohlášení jsem nerevidovala. Ty tuny labský vody, jeřáby a kontejnery vypadající jako kostky lega jsou fascinující. Hamburg je fascinující. Byť jsem opět nestihla nic jinýho než standardní turistickej program Alster – ulice plný butiků – Speicherstadt – Landungsbrücken – okružní jízdu lodí č. 62. Ale bylo to krásný.

Severní Němci jsou fakt jiný. Především jsou strašně velcí. Vysocí a blonďatí. Tentokrát už jsem ale neměla pocit, že by všichni nosili pruhovaný trika – dost možná je akorát měli schovaný pod bundama... Ale rozhodně jsou uzavřenější. A míň se usmívaj. Ale když na to dojde, stojí to za to.

Znovushledání s Agatou. Po měsíci. Hovor o polský politice. O český politice. Bída a zmar. Obojí. Děsivý paralely. To neni společnost, ve který chci žít. Byť je to společnost moje. Leč moje socializace je jiná.

Tocotronic poslouchám intenzivně v obdobích předznamenávajících změnu. Nebo v obdobích změny. Možná jsem v obdobích změny dumavější a Tocotronic jsou jenom projevem. V poslední době je poslouchám fakt docela dost. A strašně mě baví. A strašně se mi derou pod kůži. Protože nahlas vyslovujou to, co sama vim. Poeticky. S lehkostí. Nepotřebuju životní koučink, stačí mi hudba.

Lucinka @ 21:03 | << | permalink | >>