Červený a žlutý kalhoty. Neortodoxní košile. Manšestrový saka.

Proč jsme spolu my dva nikdy nic neměli? Tys nechtěla. A já se nesnažil.

Když se Waiders polidštil. Tehdy ješte jako blondýnka s vlnama po pás. // Bílí rusové v Bartolomějský. // Zelený želé v Kreuzbergu. // Günter Grass jako pevná součást našich hovorů.

Festival německýho divadla a Barrandovský ateliéry s takykritikem. // Disputace o Schaubühne. // žižkohradský bary a ?vehlovka. // Dýně.

Být vyhozen z divadla za povykování. Režisérem. Depresivních dětí.

Bary kolem Národky a Teplá Dáša.

Akropole. Bejvalej kantor a proč nepíšete, teď se dá do médií ještě docela snadno dostat. // Můj nenástup do Tejdne. // Časopis Fracek. Kterej měl bejt neco jako Neon. // Nenapsaná divadelní hra a la Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Budoir u sta rán. Moabit, co je Karlínem Berlína. Zenit s Pleslem. Bullerbyn. U Zábranských. A mraky dalších míst.

Kiezpatriot.

Spontánní kulišárny a jiný spontánní večírky. // Proplznit se k upřímnosti. A dal?í zapomentutý okamžiky.

Tos mi ale neřekla, že je to svatba Nejlepšího kamaráda, kam jedeš.

Marináda dekorativních aspektů a koncerty, kdy členů kapely bylo více než diváku v hledišti. Já jako věrná fanynka jsem samozřejmě nevynechávala. // Legendární první koncert někde na Žižkově nebo kde to bylo. Tam jsme se ještě neznali a já mela děsnej respekt. Samozrejmě. Z toho intelektuálna. // Ryba naruby. Ten parádní (již neexistující) sklepní prostor v Karlíně. Podnik někde u Karláku.

Úvahy o spolubydlení. V Karlíně. A nejistota, jestli fakt proběhly, anebo mě klame paměť. A smutek z toho, že tohle a celou spoustu dalších věcí si už nikdy neověřím.

Rozlučka v Mlýnský kavárně, hovory o Priessnitz a propojení několika světů, který si docela sedly. Kupodivu?

Patetické a bytové divadlo u Jána Poláka, co je Slovák a měl by bejt herec. A nejlegendárnejší Zábranský a když mi bylo třicet, chodil jsem se šestnáctkou... a moc jsme si nerozuměli.

Nevysychající studnice legendárních historek, tipů na nejlepší knížky, skvělý filmy, parádní divadla, slovní hřícky, jiný hřícky.

Ty vily ve Stuttgartu! A plánovaný cesty do Rumunska.

Zum Dortmunder Krug v Blavě zavřeli. Pralle Dicke jsem objevila ve Stuttgartu. A referovala o tom v nikdy nedoručený SMSce.

22/01/2018 @ 21:58 | permalink | komentáře (0)