feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
16.04. - Beatsteaks @ Hamburg
02.–04.07. - Vilnius
13.–23.07. - Berlin & Meck-Pomm
jsem ráda anachronická
Hermann Hesse - Unterm Rad
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky
Wladimir Kaminer - Russendisko
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
Erich Fromm - Die Seele des Menschen
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Stephen Kotkin - Stalin
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

22/01/2018

Červený a žlutý kalhoty. Neortodoxní košile. Manšestrový saka.

Proč jsme spolu my dva nikdy nic neměli? Tys nechtěla. A já se nesnažil.

Když se Waiders polidštil. Tehdy ješte jako blondýnka s vlnama po pás. // Bílí rusové v Bartolomějský. // Zelený želé v Kreuzbergu. // Günter Grass jako pevná součást našich hovorů.

Festival německýho divadla a Barrandovský ateliéry s takykritikem. // Disputace o Schaubühne. // Žižkohradský bary a Švehlovka. // Dýně.

Být vyhozen z divadla za povykování. Režisérem. Depresivních dětí.

Bary kolem Národky a Teplá Dáša.

Akropole. Bejvalej kantor a proč nepíšete, teď se dá do médií ještě docela snadno dostat. // Můj nenástup do Tejdne. // Časopis Fracek. Kterej měl bejt neco jako Neon. // Nenapsaná divadelní hra a la Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Budoir u sta rán. Moabit, co je Karlínem Berlína. Zenit s Pleslem. Bullerbyn. U Zábranských. A mraky dalších míst.

Kiezpatriot.

Spontánní kulišárny a jiný spontánní večírky. // Proplznit se k upřímnosti. A další zapomentutý okamžiky.

Tos mi ale neřekla, že je to svatba Nejlepšího kamaráda, kam jedeš.

Marináda dekorativních aspektů a koncerty, kdy členů kapely bylo více než diváku v hledišti. Já jako věrná fanynka jsem samozřejmě nevynechávala. // Legendární první koncert někde na Žižkově nebo kde to bylo. Tam jsme se ještě neznali a já mela děsnej respekt. Samozrejmě. Z toho intelektuálna. // Ryba naruby. Ten parádní (již neexistující) sklepní prostor v Karlíně. Podnik někde u Karláku.

Úvahy o spolubydlení. V Karlíně. A nejistota, jestli fakt proběhly, anebo mě klame paměť. A smutek z toho, že tohle a celou spoustu dalších věcí si už nikdy neověřím.

Rozlučka v Mlýnský kavárně, hovory o Priessnitz a propojení několika světů, který si docela sedly. Kupodivu?

Patetické a bytové divadlo u Jána Poláka, co je Slovák a měl by bejt herec. A nejlegendárnejší Zábranský a když mi bylo třicet, chodil jsem se šestnáctkou... a moc jsme si nerozuměli.

Nevysychající studnice legendárních historek, tipů na nejlepší knížky, skvělý filmy, parádní divadla, slovní hřícky, jiný hřícky.

Ty vily ve Stuttgartu! A plánovaný cesty do Rumunska.

Zum Dortmunder Krug v Blavě zavřeli. Pralle Dicke jsem objevila ve Stuttgartu. A referovala o tom v nikdy nedoručený SMSce.

Lucinka @ 21:58 | << | permalink | >>