ne, fakt nevim, kam se pí?e zpáteční adresa

Anebo prostě akorát musím víc chodit ven. Sedět na chodníku před Data, popíjet teplý Wulle, páč Gaildorfer do?el, číst Snydera a vidět, jak okolo prochází starej známej z vlaku z Berlína. Kaza?skej ruskej němec, jeho? zahájení konverzace se neobe?lo bez otázky, jestli taky náhodou nejsem. Ruskoněmka. Němkoruska. Prostě holka z východu. No Ruska náhodou nejsem. Z východu náhodou jo. (Ale to jsem nepřiznala).
Nakonec jsme spolu mluvili asi půl hodiny. A já se setkala se světem, kterej se v mojí dejly rutýn *byt - sklepní gará? - cesta autem - oplocenej korporátní areál a v něm samí krásní mladí usměvaví a zaji?tění lidé - a večer v opačnym pořadí zpátky* prostě nevyskytuje. Psychycký problémy. Drogy. Sraní na ?kolu. Praxe a stá?e ukončený předčasně; ?ádná ?enská, by? mistrová, mi nebude diktovat, co mám dělat. Pracák. Podpora Hartz IV. A vlastně nesnaha nebo neschopnost nebo nevůle to měnit. Proč taky.
Tak?e kráčel kolem. Já toho přece odněkud znám. Vypadal zmateně.
A pak ?el asi po dvaceti minutách zpátky se zmrzlinou. A hleděl na mě. Tro?ku moc dlouho.

By? vyplnit podací lístek jsem zvládla. Asi. Doufám.

09/04/2017 @ 13:06 | permalink | komentáře (0)