ale přece nikdy nebylo líp

V Ischglu jsou samý snobové, rozčilovala se holka z Thüringen. A snobíčci kolem stolu, co tam hrdě jezděj ly?ovat, jako? i my ostatní povzneseně v duchu přitakající, jsme to taktně pře?li.
Frustrace z absence reakcí. A to je ten Západ. Bez emocí. Aspoň bez těch negativních. Projev je nahlas a bude? vyobcován. Dobrá nálada a nad?ení jako absolutně závazně platná Grundstimmung.

Ona to pochopí. Proto?e to bude chtít pochopit. Proto?e kdo tady na jihozápadě prosperuje? DeDeRoni. A proč? Proto?e si furt musej něco dokazovat. Proto?e nechtěj bejt občanama druhý kategorie. Vizme v tom paralelu k východním Slovákům z V?E.

A tak jsem si ?la zchladit hlavu do posledního / jedinýho alternativního baru ve městě (potom, co nám zavřeli Complex23), kde se člověk nemusí přetvařovat a kde ho rozhodně nečeká happy hour ani konzumace koktejlů v krou?ku kámo?ek.
A postávala jsem tam v krou?ku spolukorporátníků, který jsou vlastně na pohodu, a měla jsem pocit, ?e si nemáme co říct. ?e i tady jdou hovory odnikud nikam. Jako kdy? nám bylo ?estnáct. Kdo se kde opil, zhulil a kde se bude kalit pří?tě. Ale nemá to přesah. A dál?

Tak?e se nořím do Nikdy nebylo líp a je mi fajn. Nejsem čtyřicátník, nejsem chlap a nejsem v Praze. Ale. Tak nějak podobně vnímám svět. Tak vnímám rodnou hroudu. To je to, co mi chybí. Ty stórky, útr?ky hovorů, absurdní hlá?ky, vztahování se k vněj?ímu světu, zájem o témata, kontexty. By? v?echno utopený v bezvýchodnosti, točící se v kruhu, bez naděje (a vůle) na změnu.

Mo?ná jenom dost nehledám.

A Bulharsko neni blízko Polska, jo?
Ani jedno neni blízko Ischglu, tak?e se nachází mimo mentální mapu.

01/04/2017 @ 11:27 | permalink | komentáře (0)