feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
12. & 13. 11. - Olomouc
27. & 28. 11. - Bardzo Fajný Fest
01.12. - => Heilbronn
jsem ráda anachronická
Hermann Hesse - Unterm Rad
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky
Wladimir Kaminer - Russendisko
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
Erich Fromm - Die Seele des Menschen
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Stephen Kotkin - Stalin
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

01/04/2017

ale přece nikdy nebylo líp

V Ischglu jsou samý snobové, rozčilovala se holka z Thüringen. A snobíčci kolem stolu, co tam hrdě jezděj lyžovat, jakož i my ostatní povzneseně v duchu přitakající, jsme to taktně přešli.
Frustrace z absence reakcí. A to je ten Západ. Bez emocí. Aspoň bez těch negativních. Projev je nahlas a budeš vyobcován. Dobrá nálada a nadšení jako absolutně závazně platná Grundstimmung.

Ona to pochopí. Protože to bude chtít pochopit. Protože kdo tady na jihozápadě prosperuje? DeDeRoni. A proč? Protože si furt musej něco dokazovat. Protože nechtěj bejt občanama druhý kategorie. Vizme v tom paralelu k východním Slovákům z VŠE.

A tak jsem si šla zchladit hlavu do posledního / jedinýho alternativního baru ve městě (potom, co nám zavřeli Complex23), kde se člověk nemusí přetvařovat a kde ho rozhodně nečeká happy hour ani konzumace koktejlů v kroužku kámošek.
A postávala jsem tam v kroužku spolukorporátníků, který jsou vlastně na pohodu, a měla jsem pocit, že si nemáme co říct. Že i tady jdou hovory odnikud nikam. Jako když nám bylo šestnáct. Kdo se kde opil, zhulil a kde se bude kalit příště. Ale nemá to přesah. A dál?

Takže se nořím do Nikdy nebylo líp a je mi fajn. Nejsem čtyřicátník, nejsem chlap a nejsem v Praze. Ale. Tak nějak podobně vnímám svět. Tak vnímám rodnou hroudu. To je to, co mi chybí. Ty stórky, útržky hovorů, absurdní hlášky, vztahování se k vnějšímu světu, zájem o témata, kontexty. Byť všechno utopený v bezvýchodnosti, točící se v kruhu, bez naděje (a vůle) na změnu.

Možná jenom dost nehledám.

A Bulharsko neni blízko Polska, jo?
Ani jedno neni blízko Ischglu, takže se nachází mimo mentální mapu.

Lucinka @ 11:27 | << | permalink | >>