a mo?ná potřebuje? nějakej Ausgleich k práci

...řekl mi a dost mo?ná měl pravdu. psaní ulevuje. psaní nutí přemej?let. psaním proti otupování. psaním proti zapomínání če?tinky.

kdy? jsem se odstěhovala do Rajchu, myslela jsem si, ?e mi ta změna vlije novou energii do ?il. co? o to, to se stalo. nicméně jsem neměla pocit, ?e bych oplývala atraktivními tématy. neměla jsem pocit, ?e jsem svůj ?ivot v zahraničí (v cizině!) schopná vidět potřebně vyjukanýma očima, aby vůbec stálo o tom psát. proto?e mě ty jiný věci u? prostě nepřekvapovaly. vratný lahve. pekařství na ka?dym rohu. nepřijímání VISA karet. a takový ty věci.

postupně jsem samozřejmě začala pronikat na jinou úroveň. stále s vědomím toho, ?e jsem de facto ekonomickým uprchlíkem, stále ve snaze o pokoru, stále ve snaze o přístup co mo?ná prostý předsudků. stále v módu nevídám se s Čechama jenom proto, ?e jsou Če?i.
ono to lidství, člověčenství, vrozená zvířeckost a hyenismus vyplouvaj na povrch. nemaj národnost. jsou nám vlastní. podvratnost. malost. velký gesta. zbytečný gesta. pocit sebedůle?itosti. trapnost. hysterie. v?ude stejný.

no a pak jsem měla něco psát. asi stránku českýho textu. a trápila jsem se s tím víc ne? ?ák základní ?koly. prej ?urnalistka. ex. blbý, no.
ale jak taky jinak, kdy? se ve?kerý moje textový produkce z posledního roku a půl dají shrnout do 141 znaků, do čtvercový fotky nebo do řady emotikonů. marnost nad marnost.

a proto. je třeba nezakrňovat. sbírat střípky jako za mlada. sbírat útr?ky. momenty. situace. okam?iky. chodit jim vstříc. pře?výkat je. proměnit je. a vyplivnout zpátky.

20/03/2017 @ 21:13 | permalink | komentáře (0)