I want a perfect body, I want a perfect soul...

Ve středu jsme odevzdali seminárku. Večer jsme měli potřebu to nějak oslavit. A protáhlo se to do rána. Středa jak kalicí den jako to maj v Plzni? Proč ne. ?koda jen těch sporů, který pod vlivem tak snadno vznikaj. A dělám, jako kdybych na to nebyla zvyklá. Jen?e nemám ráda lidi, který spolu nemluvěj kvůli nějaký pitomosti.

V pátek zase perlil milý chlapec. Na otázku jednoho vyučujícího, jestli jsme někdy mluvili s panem děkanem, měl potřebu se projevovat a vykřiknul, ?e jo. Byl tedy dotázán kdy. A prý při imatrikulaci; podával mu ruku a říkal slibuji... u? jsme ani neměli sílu pozdvihnout obočí. Bára pak razila teorii o tom, ?e sice ka?dej kolektiv potřebuje nějakýho obětního beránka, ale ?e jí je líto, kdy? si z milého chlapce děláme srandu, ?e on to toti? ani nechápe. Namítla jsem, ?e si za to mů?e sám. Fine jen podotkla, ?e čím úporněji se sna?í dostat do kolektivu, tím ní? se propadá. Maminka dodala, ?e mě bude litovat, jestli budu někdy v práci konfrontovaná s podobným sna?ivým blbcem. No potě?, hrůzná představa.

Včera jsem podruhé v ?ivotě vstoupila do (snad) studentského klubu, ve kterém mají Kofolu za čtyry pětky. Nedala jsem si ji. Během večera na mě dolehla kontemplace a posedávala jsem na ?idličce s nepřítomným výrazem. Několikrát okolo mě pro?el mu? v modré ko?ili, házel na mě rozzářené úsměvy ve snaze mě taky přinutit k odhození zadumanosti. Pak za mnou poslal svou slečnu, ?e mě zvou na panáka, ?e prej se jim líbim, ?e mi to slu?í. Poděkovala jsem jí a slu?ně odmítla. Mu? se po chvilce neudr?el a při?el si se mnou povídat. Co tam dělám, kam chodím do ?koly (hádal ekonomku, pomoc!!!), kde bydlím a kdy? zjistil, ?e bychom měli společnou cestu, nabízel mi pozděj?í doprovod. A zase mě zval na panáka. Povídalo se mi s ním dobře, bavilo mě to, mluvit s cizím člověkem. Zkoumala jsem, jak ten rozhovor vede. Uměl to. Nicméně panáka jsem s díky odmítla. Ode?el. Za pár minut u? se okolo mě ochomýtal jiný mu?, říkejme mu ekolog, to studuje. U? předtím na mě taky házel úsměv, a? nesmutním. Chvíli jsme se bavili, ale hovor lehce váznul. Sna?ila jsem se, aby nedocházelo k trapným tichům, ale... a nevěděla, jsem, ?e v Suchdole vyrábějí vlastní pivo! Chtěl po mně číslo, co? se mi nestává nijak často. Ale nedostal ho. Nechci dávat fale?ný naděje. Chci bejt konsekventní. I´m a creep, I´m a weirdo...

22/04/2007 @ 17:13 | permalink | komentáře (10)