Mission Accomplished.

V podstatě si taky připadám jak na letadlový lodi. Jen doufám, ?e tohle moje rozverné zvolání nebude mít podobné následky jako páně Bushovo.

Rozjímání nad správností vlastních rozhodnutí. A nad tím, jestli mi docházejí implikace a konsekvence.

Kdy? si tak zpětně pročítám, co jsem letos napsala, je vlastně úplně jasný, jakej to muselo vzít konec. A to sem pí?u vesměs jen rozjásané a pozitivní věci. A ty negativní si nechávam pro sebe.
Proto?e za v?emi rozhodnutími pro změnu stojí minimálně dva typy odůvodnění: směrem k něčemu a směrem od něčeho pryč. Asi jako Frommova svoboda k a svoboda od.

Okam?iky, kdy prostě nejsem hodná holka. A kdy mě nezáměrné soubě?nosti vlastně docela baví. A pak se děsím sama sebe. ?e mě to napadá. ?e mě to baví. ?e přistupuju na to jak vy k my, tak my k vy.

Podzim začal: u? i já jsem do lékárny naklusala pro echinaceový kapky. Do krámu pro citron. Začala jsem místo vody pít čaj. Rozně?ňuju se dýňovou polévkou, která se stává pevnou součástí mého jídelníčku.
Naběhla jsem do knihkupectví a začala číst historicko-politický disputace. Jako vloni. Tě?ký téma. Jen?e mě banální texty prostě neba. ?ivot je příli? krátký na to ...atakdál. A u? mám vyhlídnutý dal?í. A dal?í. A dal?í.

Přestěhovala jsem se do druhého pokoje. // Na ty druhý mo?ná tři měsíce, který strávím na ?i?kově.

Proto?e se ?peclema s čočkou je?tě budu moct zalknout.

Denn... ich komme... bald.

29/09/2015 @ 21:29 | permalink | komentáře (2)