?i?kovské rapsódie. Návrat ztracené cérečky po pětadvaceti letech.

Proto?e ?i?kov je punk. ?i?kov je multi-kulti. ?i?kov ?ije. ?i?kov je.

Jinak po návratu z dovolený ?iju ve svém paralelním universu a doufám, ?e mi to vydr?í co nejdéle. Vlastně kdy? se tak ohlí?ím za leto?ním jarem, jsem na jednu stranu děsně spokojená. Za tu rozlítanost. Za tu mnohost. Četnost zá?itků, míst, lidí. Ale trochu mě kdesi hluboko hlodá, ?e jsem tady tak nějak vůbec nebyla. Ale nevím, jestli mi vadí. Jen konstatuju, ?e to tam je.

Začala jsem konečně zase číst. Z první krabice jsem vybalila V zemi milované, co? Fučík napsal jako pokračování V zemi, kde zítra ji? znamená včera, dvoje skripta Základy vědeckého marxismu-leninismu a Revoluce jako metoda a Tarase Bulbu. Dala jsem se do Gogola. Stejně jako kdysi děsně dávno u Móra Jókaie se mi děsně líbily ty autentický popisy lidí z dob minulých, který překypovaly slovy a termíny, který dneska člověk nepou?ije, ba ani je vlastně nezná. A jako bonus zastaralá če?tina plná genitivů tam, kde byl dnes nahrazen jinými pády, plná přechodníků a samozřejmě roztomilé bylo lze.

A pak konečně Rudolf Sloboda a Láska. ?el v překladu. ?el v nedokonalém. Střetnutí, rozprávěla, pochudlý. Kdy autor samozřejmě myslel setkání, hovořila, pohublý. Ale dobře, buďme? velkorysí. Díkybohu je Sloboda taková kapacita, ?e takovýhle překladatelský úlety tetxu na genialitě neubírají.

...zas bych někam jela. Letos na mě nelezlo jen jaro. Leze na mě i léto.

08/07/2015 @ 20:53 | permalink | komentáře (1)