Wrocław. Vratislav. Breslau.

Návraty do Wrocławi. Stejná hipster kavárna s hrnečkama z kolekce tradiční polská keramika z Bołesławce. Vinyl Café.
Kromě mě jsou tu samí takycizinci. Anglicky a německy mluvící. Dávám si bezlepkovej dort. Zdravej ale teda neni ani náhodou.
Miluju tyhle začátky dovolený, kdy zpomaluju na level totálního zevlingu, vracím se k sobě a konečně mů?u prostě rozjímat. I kdy? ono to zpomalování začíná u? na cestě - kdy? se zadaří. Zavírám oči a autobus mě houpe přes hraniční hory. Pr?í. Jakby ne. Jen o kousek dál na východ jsou Jeseníky. Rozně?ňuju se. Dé?? přechází a mraky se trhají a? za Kłodzkem, v ní?ině.

U?ít si autentickou Wrocław je?tě předtím, ne? se totálně rozesere kvůli tomu, jak si pří?tí rok bude muset hrát na evropské město kultury.

Kráčím po ulicích, kterým by sanace ne?kodila, napadá mě a zároveň mě děsí, ?e se mi na mysl dere právě tohle. ?e mě ten středoevropský pel neuvádí v rozechvělost a v pocit vzru?ení a ve zkoumání, jaký příběhy ta opadávající omítka skrývá.

Goodbye, Ruby Tuesday...!

Polsko se definitivně přesunulo do kategorie zhýralý západ. U? mají taky autobusy, co se naklánějí na stranu, aby se cestujícím lépe nastupovalo.
Kromě toho mají taky free city wifi. Akorát na tom mají zablokovaný sociální média... no, jsou sami proti sobě; byla bych je v nějakým utweetnutí chválila a? do nebes.

27/06/2015 @ 10:08 | permalink | komentáře (0)