Die Trainees sind immer noch da.

Nasednout do auta. Pustit si rádio. A jet. A jen co před Plzní přestalo hrát Rádio1, přeladila jsem na Antenne Bayern. Kvalitou produkce se to samosebou vůbec nedá srovnávat. Bavoři wir lieben die Hits vylo?eně hrajou takovou tu hudbu do auta, která se dost překrývá s hudbou do nákupáku. Ale jo, řídí se přitom dobře. Leč u? před Norimberkem jsem přeladila na SWR3.
Řízení mě děsně chytlo. Ta svoboda! Hlavně ta svoboda mezi Plzní a Norimberkem, kde je nejkrásněj?í krajina a ?iroko daleko ?ádný auta <3

Za tureckými folklórními tanci člověk vůbec nemusí jezdit na dovolenou do Anatolie. Stačí se vydat do Heilbronnu a nechat se na hlavním náměstím uná?et melodií, nasávat vůni dönerů a přicucávat u toho ayran.

Přisedla si na lavičku vedle mě star?í paní se zcela stříbrnými vlasy v drdůlku. V ?atech a děsně elegantní. Po chvíli se se mnou dala do řeči. Namluvila toho hodně. O sobě. I věci, který člověk mo?ná na potkání úplně cizím lidem nevykládá. Narozená na Ukrajině v rodině volyňských Němců, proto to slovanské R v její jinak bezchybné řeči. Tatínek padl ve válce. Rodinu pak sebrali a odsunuli do SSSR. Do Heilbronnu při?la a? v půlce 50. let. Zeitzeugin. Chtěla jsem se stra?ně moc vyptávat. A současně mi to při?lo stra?ně nevhodný. A ?e prej vypadám jako její snacha. Polka.

U? poněkolikáté jsem tady přihlí?ela kulturní akci pro nej?ir?í publikum. ?ádný hipstrování pod Stalinem jako doma.
U? asi chápu ?ivotní pocit toho kluka z Drá?ďan, co se přestěhoval do největ?í díry v Horní Falci (střední Bavorsko), aby tam na?el ten opravdovej, neposkvrněnej ?ivot.

Potkat u snídaně ty stejný lidi, co tady byli u? v březnu. Očekávaně.

Zase pohoda v práci. Hlavně tady nikdo celej den u vedlej?ího stolu netelefonuje. A hlavně mně nikdo nevolá, jak je den dlouhej.
Ale předev?ím to docenění.

Dojímat se nad tím jejich měkkým akcentem s příli? zavřeným E, absentujícím N v infinitivech, ?T místo ST a typickou zpěvnou melodií posledních slabik.

12/06/2015 @ 22:06 | permalink | komentáře (0)