ví?, s kym ses to bavila? ne.

Přečetla jsem dvě kní?ky, který v podstatě neměly moc daleko do sluníčkovství; jednu o somatizaci psychických stavů a jednu o jídle vyzývající k veganství. Trocha toho sluníčkovství na mě ulpěla. A měla jsem docela hezkej asi tejden. Pak to bohu?el zase pře?lo. I kdy? jsem mlíko do ranních vloček nahradila sójovým. Pro lep?í pocit. Do kafe ale (je?tě) ne. S vědomím, ?e rozhodnutí tohohle typu, který člověk sám pro sebe mů?e pova?ovat za správný a jediný hajitelný, se zase stává vět?ím a vět?ím exotem. Jakoby to u? nestačilo i tak...

Plzeň! Je bo?í město! Znovushledání po více ne? dvou letech, setkání s novými lidmi, lidskými typy, figurkami. Ein wirrer Akademiker. Náhodná setkání prostě tak na ulici. Setkání a dání se do řeči v hostelu. Poslední květnový víkend byla Plzeň v podstatě německým městem.

Flexibilita je hezká vlastnost. Přestává jí být v okam?iku, kdy se stává krycím slovem pro bezpáteřnost.

Cítit se znovu jako ?estnáctka. V kotli před pódiem. Beatsteaks. Takzvaně nejlep?í koncertní kapela. Od posledního shledání u?la kus cesty. Vývoj. Stárnutí. Ale ne směrem k fotrovatění. Díkybohu. Bezprostřední komunikace s publikem se proměnila; od provokace a námluv k sebejistotě v jednotě a v radosti z rozdávání se. Bylo to skoro a? dojemný. Tyhle záblesky. // Hráli dvě a půl hodiny. Neúnavně. Přidávali pětkrát. Do?lo i na cover verze. Wow.

A pak ta v?ednodennost. A chození spát u? v deset. A ?ivot uplývající mezi prsty. Fakt tohle chci? Takhle? Stačí mi to? ...

06/06/2015 @ 09:21 | permalink | komentáře (0)