koncert ?ivých kvetov: to bude zejtra v práci depka. byla.

volejbalová sezóna zahájena. včetně bezprostředně následujícího vyvrcholení v podobě píva a klobásky v hospodě u pána, kde se s náma dávaj do řeči jak místní ?tamgasti, tak pán sám. hospodskej, jak má bejt. respekt!

se dvěma německými politology na tahu přes Prahu. od náplavky přes nejlep?í svíčkovou a? po ?lapadla kolem Mánesa a Střeláku. debaty. vtípky. německej humor je takovej... plytkej. jo, takovej ten lidovej jo. ale pak maj je?tě ten intelektuální. bryskně ironickej. odkazující se na dění současné i minulé. vy?adující kontext. a ten je...!

mezi Florencem a Palmovkou slo?il a rozlo?il rubikovu kostku. dvakrát. #fascinace

Kafka Band. plátno před pódiem, na který světla za muzikanty projektovala jejich siluety. ve slu?ivých kloboučcích. míhající se Kafkové na plátně. bylo to děsně silný. do chléva, v?ichni do chléva. přimělo mě to otevřít poslední nepřečtený Kafkův román. Der Verschollene. aneb Amerika. ten začátek je mi děsně povědomej. asi jako scéna, v ní? se děvečka zmocňuje Kárla. a zas ten nepříjemnej pocit ?ílený trapnosti. skoro jako u Seidla. parádní.

A: a jak se o těch akcích dozvídá??
B: prostě je lajkuju na fejsbůku.

a Houpací koně. a ?ivé kvety. a nerozumné noční návraty. nevyspalost a hladinka. a o co lep?í večery ? zhudebněná poezie! ? o to tě??í a hlub?í korporátní depka o den později.

nejkrásněj?í pohled na Karlín zalitý v podvečerním slunci ze střehy budovy Expo na Invalidovně.

07/06/2014 @ 21:25 | permalink | komentáře (0)