věděla jsem, co neříkat // wenn möglich, bitte wenden

výlet do Brna. pracovní, obviously. není ov?em nad to, zpříjemňovat si slu?ebku volnočasovejma bojovkama jako je jízda audinou durch přes Cejl (se slovy tak já nás rad?i zamknu) a oddechnutí po dorazili jste do cíle, který se ozvalo v Blekfíldech.

a co teprve operace ?ebra, zalo?ená na zhruba dvoutýdenním básnění v?ech kolegů ? zarputilých Brňáků ? o nejlep?ích ?ebrech ve měste, která nás v pondělí asi v osum večer zavedla do brněnské čtvrti Komín. cesta byla dlouhá, ?e jsme skoro měly pocit, ?e u? se musí jednat o dal?í obec. ne. zaparkovaly jsme 800 metrů před cílem, kde nás zastavila značka zákaz vjezdu, a ?e to dojdem. i vydaly jsme se podél zahrádkářské kolonie na straně jedné a podél břehu řeky Svratky (kde teda nekvete rozrazil) do neznáma. po odhadovaných osmi stech metrech jsme narazily akorát na most, který nás na druhé straně vyplivnul u cca tříproudové silnice. restaurace se ?ebry ?iroko daleko ve?kerá ?ádná. inu, ptaly jsme se kolemjdoucích. nikdo o legendární restauraci v okolí nesly?el. a? asi pátej člověk nás odkázal támhle vedle Sokola, jak se nesvítí, ale ?e prej máme Sokola zkusit obejít a ?e je tam je?tě jeden vchod. byl, no. taky zavřenej. ?e prej rekonstruujou. a ?e jsou schopný nám ty ?ebra dovézt. ale tak to u? jsme vzdaly. zdravotní večerní procházka dobrá, jistě. ale co ty ?ebra!

je?tě, ?e jsme nebyly konfrontovány s nutností pou?ím MHD. jistě by do?lo na typické lístky na tramvaj nemáme. máme akorát jízdenky nebo ?alinkarty.

jinak jsme tedy zvládly zvenku okouknout i vilu Tugendhat. budu se tam někdy muset vrátit a objednat se na prohlídku i vevnitř.

11/04/2014 @ 23:06 | permalink | komentáře (0)