jsem byla úplně v ?oku, kdy?s při?la, ?es za víkend přečetla knihu

kdy? mi kdysi jacísi chlapci nad?eně vykládali, ?e se v supermarketu samozřejmě staví do fronty k pokladně, kterou obsluhuje ta nejlíbezněj?í prodavačka, klepala jsem si na čelo. hle, uplynulo pár let a dělám to taky. a nejsem jediná, koho pan P. zaujal.

A: vy nemáte televizi? se vám nevejde...?
B: ne, prostě ji nepotřebuju.
A: hm.

a s autem je to to samý.

jo, vy vlastně nemáte tu televizi! jako reakce na moji neznalost seriálů, které běhají den co den ve 20,00 hodin. ne, ochuzená si nepřipadám.

tak nějak jsem doufala, ?e tenhle typ nepochopení a pocitu vykořeněnosti zůstane navěky věků spojenej s obdobím trudných ?estnácti let. nebyla bych si pomyslela, ?e o deset let později se budu muset opět s?ívat s lidmi s ?ivotním večerním programem o ara?ídovejch křupkách a výběru československýho socpopíku.

a pak si nemám připadat radikální.

denn die, die nicht mitkommen, lasse ich eben irgendwo auf dem Weg stehen...

17/03/2014 @ 21:31 | permalink | komentáře (0)