únor bílý ? pole sílí. leč, tento způsob zimy zdá se mi poněkud příjemněj?ím

pátek, je 20,01 hodin, kdy? procházím kolem píchaček. na recepci u? dvě hodiny sedí noční recepční. vycházím z baráku, zachumlám se v očekávání patnácti minut pě?ky na metro. před závorou stojí auto, řidič stahuje svoje okýnko. kam tě mů?u svézt? #takyworkoholik

potřebovala bych nějaký pohodlý křeslo na čtení. a lampu vedle něj. čtouc vle?e v posteli toti? usínám.

Berlín Alexanderplatz versus Karlín Lyčkovo náměstí.
Döblin se rozepisuje o berlínských jatkách v severovýchodní části města. přesně vím, která má na mysli. obrovské průmyslové haly v té části metropole stojí dodnes. rozepisuje se i porá?ení zvířat. detailně. před očima mám obrázky z německých propagandistických filmů. ta doba lidi ne?etřila.
je krásný o Berlíně číst. o meziválečným čtyřmilionovým Berlíně zlatejch dvacátejch let. jako literární topus je parádní.

A: jdu na ?panělský sociálně anga?ovaný skáčko.
B: to budou nějaký extremisti, ne?

kdo proboha projektoval O2 arénu? a kdo se tam proboha rozhodl organizovat koncerty vá?ný hudby při akustice, kvůli který se ka?dičkej úder do bicích (nejen!) tupě odrá?í o zadní stěnu. ale i přesto v?echno je Ennio Morricone prostě machr.

pondělí, je 8,08 hodin, kdy? vylézám na Butkách z metra. kolem mě se rozprostírá modroučký blankytný azůro. je mi krásně. m?ourám skrz jeřáby do sluníčka. flashback. do Málagy, kde jsem před dvěma lety po tři týdny ráno co ráno kráčela asi tak čtvrt hodinky podél plá?e. do ?koly. a byly to moje tři nejlep?í tejdny akademickýho roku 2011/12. den má úplně jinou kvalitu, kdy? začíná azůrem.

10/02/2014 @ 20:09 | permalink | komentáře (0)