...and left: shake it, shake it! and right...!

týden v polsku na mezinárodním inkluzivním setkání mláde?e. zmatení jazyků, jiskřičky v očích úsměvy a oslzené loučení. ráda se tam vracím. proto?e to je práce, která má smysl. // to se pak člověk budí sám od sebe je?tě před budíkem a tě?í se na novej den. // nejlep?í dovolená. // fascinace dánským ?kolstvím; absolventi mluví poměrně plynně anglicky. v?ichni. včetně lidí s hendikepem. respekt.

průvodčí ve vlaku dolnoslezských drah:
A: prosím lístek do Krzyżowe
B: jedete tam do tý nadace? jste dobrovolnice?
A: spí? tlumočnice
B: tak?e plynule vládete jazykem Goetheho?
A: jo.
B: jedete z města nebo z hlavního?
A: z města.
B: tak já vám to napí?u od následující zastávky, aspoň u?etříte.

musím vydělávat, abych měl na to, co mě baví ? číst a přemítat.

poslední den, ráno u snídaně:
A ? Němka, novinářka, pracuje na ministerstvu pro vzdělávání
C ? Polák ?ijící leta v Berlíně, fotograf, absolvent filosofie
A: mi ani nedo?lo, ?e Praha je v Česku!
B: nojo, Praha je to cool město a Česko je ta země ve východní Evropě, co.
A: no přesně!
A si odchází dolít kafe.
C: ty kráso, já se jí úplně bojim, taková ignorance. tak ta je určitě ze Západu.

Ústí nad Orlicí. nádra?í na konci světa. v nádra?ce Holba za 23,? a domácí klobása za 35,?. vlaky odtamtud jezděj do Polska. a ty, co vjí?děj do koridoru, ty nestaví, jen projí?dí. během deseti minut kolem půl sedmé projely tři ? provozované třemi firmami ? a v?echny jely do Prahy. kvůli ka?dému ze svého kamrlíku vy?el nádra?ák a zamával jim baterkou. vypadal úplně jak Alois. Nebel.

09/11/2013 @ 23:15 | permalink | komentáře (2)