začíná podzim, začíná kulturní sezóna. konečně.

tak bárbínčina situace je v podstatě přesně taková, jak jsme s kolegyní odhadovaly.

jít na městský úřad s cílem nechat si vyřídit novou občanku je pěkná bojovka. dáma za pultíkem je u? v 8,15 ráno nakva?ená víc ne? znojemský okurky. nikoliv já, ale ona přece formuláře vidí den co den milionkrát ? a odpovídajícím způsobem je napru?ená, ?e je já neumím vyplnit. svou vylo?eně customer friendly krasojízdu korunovala slovy: přečtěte mi to datum na tom diplomu, ty římský číslice já lu?tit nebudu! občas mě mrzí, ?e za svoje daně se dočkám takovejchle slu?eb...

v obchodě se ke mně přitočil pán, konstatoval, ?e je děsný, ?e balení ovesných vloček stojí padesát korun (byly bio, sic!) a plynule pře?el v nadávání na poměry. moje shovívavost a soucit byly ty tam, jakmile se mi do nosu prodrala směs pachu moči a alkoholu, který přicházel z pánova směru.

conclusion: je třeba neztrácet ideály.

13/10/2013 @ 20:40 | permalink | komentáře (0)