ké? by lidi věděli, co chtěj, a chovali se podle toho

B: pojď, necháme si udělat od fotografa společnou fotku!
fotograf: ale to víte, ?e ty fotky nedostanete?

na vrcholu pohody ? konečně zase ?iju ? samozřejmě při?la facka. jako v?dycky. klasickej scénář. bohu?el se to neobe?lo bez zaml?ování. a to je to, co člověka nakonec mrzí nejvíc... vedle teda pocitu vlastního selhání, ale ten u? je tak nějak konstantní.

C: potřebuju pauzu.
A: hm, ok. v pohodě.
C: [slova, slova, slova]
A: no, co na to říct.
C: [slova, slova, slova]?
A: tak co chce? jako sly?et?
...
A: btw. kdo si začal, co?

ověřila jsem si, ?e bych se u?ivila i fyzickou prací. pale?ák, vana a lis na kartony byly po tři dny mými nejlep?ími přáteli. svůj slovník jsem obohatila o výrazy jako MOPRO, TIKO, TROSO, ÓZetko, válcovat a hranovat. na pa?ích se mi krásně začaly rýsovat svaly. a pochvala od paní vedoucí, ?e tak jako já tam v zácviku maká málokdo, mě fakt zahřála u srdce.
někteří z mých známých skutečně věřili tomu, ?e mě v rámci firmy z kanclu na fili přesunuli nafurt. směju se tomu. s trochou hořkosti.

bárbekjů s ÍCéčkem ve vísce za městem. starý historky, nový historky, domácí hambáče a tak. a jak stra?ně dobře se známe. oni se neměli moc rádi; tak?e ten jeden pak z jedný párty ode?el s holkou, do který ten druhej celej večer něco hustil. aby ho nasral.

kdy? jsem sarkastická, tak u? je to se mnou hodně ?patný. celej čtvrtek jsem v sarkasmu byla poměrně fluent.

13/07/2013 @ 13:23 | permalink | komentáře (0)