znova se mi zdá, ?e peklo jsou ty druhý...

?ivotní pojistka, penzijní připoji?tění, první pilíř, druhej pilíř, svou ledničku udr?uju plnou a hlavou mi u? zase zní kdysi jsem měl dlouhý vlasy, názory a sny...
a jsou tam ?iletky uvnitř mýho těla a zase otázka, jak proboha kompenzovat ka?dodenní rutinu korporátu a nezcvoknout se z toho. a tak sjí?dím československou raně devatesátkovou depku a tou melancholií se aspoň o víkendu vymezuju vůči shiny happy optimistickému v?ednodennu.

k zásadním úkolům holek z kanclu přidávám kromě doplňování papíru do tiskárny správným způsobem je?tě tvorbu powerpointových prezentací ve firemních barvách. tu modrou jsem ladila asi na devětkrát. dobrovolně a z vlastní iniciativy. hraju ty hry s nima.

Lucie, vy umíte polsky? zjistilo se. a dostala jsem nový úkol. ty ses měla narodit nějakýmu Němcovi a Polce, komentovala to s frenetickým nad?ením kolegyně. a mně blejskal hlavou Günter Grass a jeho konstatování, ?e takovým párům se rodí ty nejlep?í děti. nebo tak nějak.

a přesto. ?ivot v korporaci mi dává jistotu, ?e pří?tí měsíc nebudu mít problém zaplatit nájem. práce pro neziskový subjekty toto nezaručuje. klidně se mů?e stát, ?e kvůli výpadku grantových prostředků vám dodatečně sní?í dohodnutou odměnu. o 25 procent třeba. *zku?enost*. jen?e bohu?el to mám tak, ?e v současný situaci preferuji ony jistoty. anebo by se taky mo?ná dalo říct, ?e prostě nemám koule.

23/06/2013 @ 21:05 | permalink | komentáře (0)