kdy? mě lidi oslovujou paní magistro, připadám si jako lékárnice

ve?keré moje povědomí o dějinách pochází z přečtených románů. Plechový bubínek je jedním z příkladů. ač bylo zpočátku nesnadné se do něj začíst, je tam v?echno to, co mě baví; onen severoněmeckej (sic!) feeling, mí?ení dialektů a jazyků, mistrné vyprávění. a obrovská chu? vrátit se do Gdaňsku, najít budovu polské po?ty, nebýt líná najít si autobus MHD na Westerplatte a nějakej spoj na Hel. a taky chu? usednout zas v Düsseldorfu na břeh Rýna a dát si na starém městě jedno Altbier.

vrátit se ke psaní. ke čtení. k filmům. nebejt večer totálně vy??avená. nechodit domů v osum...

nečtu noviny. připadám si jako ignorant. ale mám lep?í ?ivotní pocit. svým způsobem je to smutný.

proč nám ten inzerát nedaj na horní polovinu strany? hm... a jak by k tomu při?el čtenář?! #business-mindset

Stromovka. fascinace. piknik v hospodě. smradlavej strom, by? efektně vypadající. grilující cizinci a moje chu? se k nim přidat. a lidi, který se v ?estadvaceti chovaj, jako kdyby jim bylo třináct.

a? příli? často myslím na Berlín a na jarní průzkumný procházky po jeho různejch čtvrtích. a na to jídlo tam. a na ty lidi tam, se kterejma jsem tam strávila rok. to u? ani neni pravda.

kdy? já nemů?u do Polska, musí Polsko za mnou. díky bohu za ty jejich dlouhý svátky na začátku května!

27/04/2013 @ 23:25 | permalink | komentáře (2)