Solidarno?ć vznikla i ve Szczecině, ale Gdańsk měl lep?í PR

opustila jsem Kraków a přesunula se nočním vlakem přes celý Polsko do Szczecina, z centra polskosti do města jak z německého ?urnálu. vlakem, který začíná v Przemy?łi a skrz nasrkz kři?uje ?ląsk, co? zásadně ovlivňuje slo?ení cestujících. Ukrajinci si se ?lonzáky podávají jak lahve vodky, tak cigára, nedbajíce přitom cedulek s pře?krtnutým papierosem. // průvodčí chce můj lístek během noci vidět asi 4x (za Krakowem, za Katowicema, za Wrocławí a za Poznaní). tlustá holčička rozvalená přes dvě sedadla vedle mě mě opakovaně kope do stehna i do boku, by? ze sebe její pařát neúnavně odstrkuju. její matka nekonečně dlouho telefonuje, by? musí vidět, ?e si chci číst. ne, nemů?e jít do uličky. ano, ře?í největ?í kraviny, co člověk po telefonu mů?e ře?it. // já tam s těma Kazachama sedět nebudu, říká ?enská, která se stejně jako telefonující matka s dětma nacpala do na?eho kupé. mohli jsme tam bejt tři, nakonec nás bylo sedum, dokud v Poznani nevystoupili. moc jsem se nevyspala.

skončily mi dopolední sedánky prokládané půlhodinovou pauzou na kávu a su?enku a začaly celodenní maratony začínající o osmé ráno snídaní a končící o desáté večer padnutím do postele. jsem ráda, kdy? si během dne stihnu dojít na záchod, fakt. // skončily mi ?ip ?op zorganizované dva týdny, precizně formulované prezentace a excelování jak v rovině jazykové, tak rétorické. nacházím se někde mezi němčinou, angličtinou a pol?tinou, v?echno v neustálém překladu sem a tam, a přitom nic pořádně. málo struktury, dublování obsahu, ale hlavně takřka bez pauz. asi jsem v poslední době stihla pěkně zeslečinkovatět, ale to odpolední kafe prostě tak nějak potřebuju. // ale přitom jsou hovory v mezičasech, hovory s mými spoluúčastníky v souhrnu lep?í. upřímněj?í. vá?něj?í. jsme na jedné vlně.

chodíme po ulicích, které z jedné strany lemují paneláky a z druhé čin?áky z druhé poloviny 19. století a já se při pohledu na ně neubráním my?lence, ?e tak nějak by asi dneska vypadal Berlín, kdyby ho tehdá nesrovnali se zemí. a děsně se mi ty domy líbí. na náměstích pak socha Mickiewicze střídá sochy panenky Marie a sovětský pomníky s letopočtem 1941-45. něco jako v Budape?ti: sowjetskim gerojom spasiba za osvobození. no jasně.

13/09/2012 @ 23:34 | permalink | komentáře (0)