anda, anda, Lucía, a? na konec světa!

Díky Dnu Andalucíe, svátku, který připomíná vyhlá?ení autonomie této provincie, jsme měli si směli u?ít prodlou?ený víkend. Na cestách, samozřejmě.

El Chorro
Sobotní výlet k přehradě El Chorro je?tě pod taktovkou na?í jazykové ?koly. Po ránu zastávka v horské vesničce a lázněmi (tamní voda obsahuje hodně síry a má léčivé účinky), kde jsme okoukli místo pro corridu zčásti vytesané do skály a kde jsme posnídali ten nejfantastičtěj?í pomerančovej d?us, kterej čí?ník připravil ve zvlá?ntním přístroji přímo před na?ima očima. Zda z pomerančů, které právě dozrávaly na stromech v zahradě vedle, to nevím, ka?dopádně nic lep?ího u? jsem hodně dlouho nepila. Sklenka za euro.
Obdivovali jsme se blankytné vodě uprostřed vyprahlých kopců pokrytých klečí, poobědvali jsme delikátní paellu z pánve, která měla dobrej metr v průměru, a pak jsme někteří smočili údy v ledové vodě. Tváře sluníčku jsme nastavovali v?ichni. 20°C ve stínu, odhadovaných 25°C+ na slunci.

Sevilla
Na večer nás autobus vyhodil na leti?ti, kde jsme si vyzvedli své dva pronajaté vozy a vyrazili do Sevilly, hlavního města Andalucíe. Města malebných křivolakých uliček, město piva Cruzcampo a město, které dosáhlo největ?í slávy v dobách, kdy bylo přístavem, v nem? se vykládaly poklady dovezené z Nového světa.
Po nekonečném motání se ulicemi jsme se kolem půlnoci konečně ubytovali (potom, co jsme z na?eho pokoje vyhodili nějakého houmlesa, co se tam samovolně usídlil) a vyrazili do víkendového víru města. Pomerančovníky lemovaly ulice. Myslela jsem na v?echny ty marmelády, který obvykle očumuju v supermarketech v Rajchu orange from Seville, aha. Dali jsme si pizzu a jedno pívo v baru de ambiente a zničení ?li zalehnout.
Ráno nás přivítalo pod mrakem, tak?e jsme do vířivky na stře?e hostelu neskočili. O půl jedenácté jsme zahájili tour pod vedením dvou sympatických průvodců, kteří nás během dvou hodin provedli po nábře?í řeky Guadalquivir, povyprávěli několik mýtů a bájí o Herkulovi a stórek o Columbovi a o impotenci krále Ferdinanda z Aragonu a odhalili tajemství podobenství na mozaikách na Plaza de España. Během prohlídky jsme se navíc naučili celou řadu u?itečných ?panělských slovíček.

Cádiz
Cádiz, nejstar?í město v Evropě (Málaga je druhá!) le?í na poloostrově, který má ale charakter ostrova. Město, které slaví karneval nejextenzivněji z celého ?panělska a to tak, ?e poslední den připadl na tu neděli, kdy jsme přijeli. I před půlnocí u? měly v?echny lokály zavřeno, tak?e jsme měli problém sehnat něco schopného k večeři. Nakonec jsme vzali zavděk hromadou něčeho sma?eného, co kdysi ?ilo v moři. Ale jinak u? nám ten fritovací olej leze ven i u?ima. Zavřené lokály v?ak neznamená, ?e by se lidé odebrali do postelí, naopak; je?tě ve dvě ráno postávají v ulicích a z plných plic zpívají s kytarou a posrkávají svoje píva z litrových lahví, za které dali euro pade nebo dvě, ale rozhodně ne víc.
Je?tě v noci do ulic vyjely vozy plné vody a lidi s hadicema odstříkávali proudem vody ?pínu, tak?e ráno se ve městě nekonalo ?ádné tě?ké střízlivění, ale naopak nás přivítalo svě?í přímořské město plné větrem o?lehaných námořníků. Měla jsem podobný pocit jako v Brémách - akorát ?e ti lidi nebyli vysocí a blond, ale spí? malí a hnědovlasí. Pracovití lidi s nelehkým ?ivotem. Do?li jsme k pevnosti a hleděli do dáli nad Atlantikem. Ten vítr! Ta vůně! Ta modř!

Tarifa
Podél pobře?í skoro a? k nejji?něj?ímu cípu ?panělska. Po cestě jsme míjeli svahy s pasoucími se černými krávami a býky. Vylezli jsme z aut a ovanul nás slaný vítr obrovské síly. ?li jsme několik desítek (nebo stovek?) metrů po plá?i kousíček nad Tarifou, míjeli jsme windsurfery, a? jsme vlezli do vln Atlantiku. Po obzoru pluly nákladní lodě jedna za druhou. V dálce za nimi se nezřetelně rýsovaly obrysy hor v Africe. Na konci světa.

Gibraltar
Na večer je?tě na dvě hodinky na Gibraltar. Welcome to the UK, holt to není ?panělsko, tak?e v?echny obchody úderem ?esté zavřely. Stihli jsme ale projít Main Street, pousmát se nad konstábly řídícími dopravu i nad červenými telefonními budkami a ve vůni botanické zahrady sledovat západ slunce. V jednom fast foodu jsme si objednali takeaway fish and chips a dali se do řeči s majitelem. Místní se mezi sebou prý vskutku baví spí? ?panělsky, řekl nám s perfektním britským akcentem.

Andalucía me encanta.

29/02/2012 @ 20:55 | permalink | komentáře (1)