po krk mám tej cudziny, na Vianoce som doma

S přáteli střední a východní Evropy jsme se se?li nad tradiční polskou vigilijní večeří. Dvanáct chodů jako dvanáct apo?tolů. Chyběla nám jenom ryba, ale jinak jsme byli kompletní. Dva druhy pierogů (co by na ně řekla polská babička?), dva druhy zelí, dva druhy makovýho dezertu. ?koda, ?e se scházíme jen jednou za měsíc, ta bezprostřednost mě nabíjí.

Revelace mých pětadvacetiletých polských přítelkyň. A proč ne.

Nádra?í Zoo, které jsem v dotazníku jmenovala u otázky oblíbené místo v Berlíně. Postávám ve vestibulu a koukám na hodiny. Zase jsem vyrazila moc brzo. Zbystří mě Asiatka, osloví mě. Korejka, křes?anka, studuje tady teologii a chce mi ukázat, ?e Bůh není jen otec ale i matka. Vytahuje na mě Bibli a předčítá mi z ní několik podtr?ených úseků. Kdyby mi je nedr?ela před očima, patrně bych jí kvůli silnému akcentu nebyla rozuměla. Idea Boha matky mě docela zaujala, nicméně ne natolik, abych se nechala nalákat na týdenní setkání s Ní(m), by? to vyjímečně nebyli Jehovisti a by? maj modlitebnu v mojí čtvrti.
Nicméně to asertivní odmítání lidí u? mi začíná jít. Děkuji vám za zajímavý podnět, budu si to pamatovat, a? se po svátcích vrátím do města a dal?í informace si najdu na internetu. Jasně.

vielen Dank für Ihren interessanten Beitrag... je taky způsob, jakým se dá vyjádřit, ?e předná?ející akorát plácal.

Radost ze znovushledání po více ne? po roce s mým ex-tandemem. Pletly jsme se mezi v?emi jazyky, které máme společné (4), semtam úspě?něji, semtam méně. Couraly jsme po městě, jedly u Turků a bylo to fajne.

22/12/2011 @ 00:32 | permalink | komentáře (0)