Zoo Station - und wir sind dann Helden für einen Tag

Prázdniny jsou tady. Počasí je pod psa. Pořád pr?í. Pohodě se oddávám večerním válením se v posteli a koukáním na dvouapůlhodinové filmy. Pan Tadeusz. Scent of a woman.

Poslední úterní setkání v tomto roce. S mladou a nadějnou novinářkou a autorkou bestselleru o generaci nic. Na?í generaci, která má skvělý startovní vyhlídky, ale stejně ztroskotá. A? u? kvůli neschopnosti vstát ráno z postele, anebo kvůli tomu, jak se pro milion projektů a vedlej?áků ?ene vstříc předčasnýmu burn-outu. Myslím, ?e vět?ina úterních přítomných spadá spí? do druhý kategorie. Otázkou zůstává, nakolik je věta pronesená nad dvojkou vína já jsem fakt ??astnej/á upřímná a nakolik je součástí sebeprezentace spadající do mno?iny tohle musim, proto?e co kdyby.

A nejlep?í polskej twaróg se ?nytlíkem (pa?ítka?!) a u? se děsně tě?im do tý Var?avy. A pívečko v podniku, co se jmenuje jako já, akorát německy s Z místo C. ?výcarka přizpůsobuje svůj akcent severní němčině a vykládá o víkendových náv?těvách. Dva a dva jsou čtyři. Aha. A ten poslední, co jsem s nim je?tě nemluvila. Taky je docela milej. Ostatně, v?ech třicet je nás docela milejch, jinak bysme tady nebyli.

Přemej?lim o tom, kde má kdo z nás startovní čáru. Kolik je prostě daný a kolik je vlastní práce. A nakolik si smím svoje uzený lososy k snídani odůvodňovat tvrdě makám. A je to vůbec pravda?

16/12/2011 @ 12:47 | permalink | komentáře (0)