moje poslední čtyři roky s Polkama

pochybuju. pořád. konfrontovaná se svými spolustipendiáty jsem nucená reflektovat. a pochybovat. bolí, bolí to. nemám jejich nad?ení. je to na?e východní tíhnutí k pesimismu? pragmatismu? cynismu?
je to věkem? moje o deset let star?í kolegyně byly je?tě smířeněj?í ne? já.
mám takovej řečovej rejstřík, ?e jsem schopná nasadit mimikry a hrát to s nima. ráda převezmu zodpovědnost. ale pak obelhávám. a abych se necejtila tak blbě, sklouzávám k ironickýmu tónu. připadám si prohnilá.

nadměrná konzumace médií vede ke zvý?enému cynismu. a proto se od nich odkláním a zaobírám se Buddenbrookovými. historie upadající bur?oazní rodiny mě uklidňuje.

čtu si svůj blogísek z doby před třemi, čtyřmi lety. byla jsem jako oni. nad?eněj?í. bezstarostněj?í.

něco se zlomilo, dneska, v úterý 6. prosince. uklidnila jsem se. mám naději. a zas se tě?ím na dny, kdy se budu budit s úsměvem na tváři a budu se tě?it na to, co mě ten den čeká.
nevím, proč to při?lo. zda jsem konečně na?la zdej?í stabilitu, po které v?ichni prahneme. zda mě opravdu tolik nabudil článek o politické CSR a global governance (jak jsem naivní!), anebo zda se dostavila úleva a pochopení, ?e jsme konec konců v?ichni na jedný lodi. ten proseminářovanej víkend nám děsně moc pomohl. lidsky.

ve ?kole jsem nezávisle na sobě small talkovala s lidma, který vůbec neznám. nejdřív s nějakým člověkem v kuchyňce, pak s nějakým Polákem nad kní?kama k rozebrání. konečně tam vedle polských a ruských byly i české. vedle slovníku také jakési státotvorné úvahy Viktora Dyka. z Národních listů 1923?25, pradědeček paperbacku s je?tě nerozřezanými listy. konečně se zase mů?u dojímat krásou če?tiny, ba co víc, če?tiny meziválečné, která mě zaplaví svým ?armem a slovy jako nejčasověj?í.

večerní perníčky, svařáček a zase ?ivotní debaty s Asiou.

06/12/2011 @ 23:56 | permalink | komentáře (0)