political stigmatization is likely to restrict economic opportunities

pendant (fr.) = protěj?ek
konečně jsem na to slovo jednou narazila v psaný podobě a mohla si ho najít. konečně si vedle v?ech těch, co svoje promluvy francouz?tinou ?pikujou, budu připadat méně nedovzdělaná.

zase po nocích koukám na dokumentární filmy. zase z toho nemů?u usnout. a čtu si o dějinných kontinuitách v období zlomů, v okam?iku hodiny nula. operace pod fale?nou vlajkou, tajný armády, werwolfové slou?ící druhé straně je?tě v sedumdesátkách, je?tě v osumdesátkách.

pondělí jsem strávila bádáním v archivu materiálů k tématu pravicového extremismu. v srdci Kreuzbergu, v pokachlíkovaném domě s asi čtyřmi dvory. ?eny a pravicový extremismus. ?eny, pachatelky v období nacismu a pokračování jejich činnosti po změně re?imu. no co, ?e si vůdkyně Svazu německých děvčat, psycholo?ka s doktorátem, otevřela koncem 40. let privátní praxi.
víc ne? čtením komínku kní?ek jsem se ale bavila krafáním se spolureferentkou. srdečná holka. východní Němka. samozřejmě.

od polskejch herců, co nazpívali texty pobuřujících modernistů lubię, kiedy kobieta... přes árie a? po nejpřeslazeněj?í latino popík. mám věru ?iroký záběr. u? jsem jak Němci, taky si tou ?paněl?tinou něco kompenzuju.

půl druhý ráno, ten debilní čas mezery mezi denním a nočním emhádéčkem. jdu pě?ky domů. přes půl města. naproti mi jde můj známej ?ebrající Polák. vypadal o dost zničenějc ne? posledně. zase chtěl drobný. to ja znam pana, spotkali?my się trzy dni temu, odbývám ho rovnou po jeho. a moje srdce ztvrdlo zpátky na pra?skou míru; nikomu nic nedám. by? mě často napadá, ?e je tady různejch pochybnejch existencí daleko víc ne? v Praze. a nemyslím si, ?e se pohybuju v nějakejch sociálně vyčleněnejch čtvrtích, naopak.

01/12/2011 @ 11:16 | permalink | komentáře (0)