kofolu nemáme, nikdy jsme neměli a mít nebudeme

Tak jsem dneska při?la domů ve tři ráno. Předcházelo tomu asi půlhodinové postávání na I.P.Pavlova před nonstop prodejnou gyrosu. ?li jsme ze třídního srazu a po několika půllitrech, bavorácích a kofolách, jsme dostali nepřekonatelný hlad. A stojíme tak před tím jediným stánkem nočních trosek a hladovců, který na ípáku je?tě zbyl a najednou z jeho útrob vychází spolu?ák z paralelky, kterej ale na srazu nebyl. Normálka ne, ve dvě ípáku potkávat lidi, který člověk dva měsíce neviděl... :-)

Dneska z neschopnosti a neochoty se donutit do práce jsme s mámou podnikly vycházku, během které jsme obe?ly pěknou řádku v?ech mo?ných velvyslanectví. moje neznalost v tom, kde se který nachází, byla toti? zoufalá.

A tyhle jako?e-prázdniny mě docela baví, jenom mám problém vstávat před poledne (přesto?e chodím spát kolem půlnoci) a cokoliv smysluplného během dne dělat. Teďka teda je?tě pí?u seminárku o fotkách političek v médiích. Zajímavý téma, jistě, ale přijde mi, ?e k tomu nemám dost omáčky, respektive si ji nemám odkud cucat.

A ano. Naději u? jsem neměla a splétala plán B(erlin), ale nakonec bude v?e, jak mělo. Výlet do Regensburgu se rýsuje. Děsně moc se tě?im. A koncem února mo?ná zase Vídeň. Bylo by to fajn :-)

A Martino, fakt díky za sdílení ?ivotního pocitu!!

09/02/2007 @ 19:21 | permalink | komentáře (5)