do Berlína se předev?ím jedu naučit polsky

s tím, jak se na sociálních sítích stalkujeme 24/7, se vytrácí potřeba vkrádat se do ?ivota jiných lidí skrze blogy.

do ?ivota se nám cpe víc a víc anglicismů. mně určitě. uvědomuju si to zejména v okam?icích, kdy mluvím s rodiči.
A: prostě fail!
B: jako fake?
C: co je fejk?

diskuse nebo snad spí?e talk show s umělci, jich? si vá?ím. Německo. Polsko. punk v Lipsku. dé?? na horách.

poslední den v práci po deseti měsících, během nich? jsem zírala do monitoru, dělala podporu podpory a telefonovala a mejlovala si s kdekým v regionu DACH. bylo to emociální. a? u? náplň práce byla jakkoliv stereotypní a ve své podstatě na palici, vykonávali ji lidi, kteří za to lidsky stáli. kvůli nim jsem se po ránu do oupnspejsu tě?ila.

poslední koncert. dvě z nejmilej?ích kapel v jeden večer na jednom pódiu. v ml?ném oparu za sí?ovanou oponou na hráče nemusí být vidět - a nebrání to tomu, aby odehráli fantastickej set. ani průpovídky mezi songy nejsou potřeba, stačí nechat vyznít hudbu.

jsme u nich v bytě skládali booklet k tý jejich prvotině.

stojím u výdeje kabátů, vedle mě dva mu?i. byli tam dřív ne? já.
A: čekáte?
B: no na vás ne.
A: na ?atnu?!

poslední den. balím. celý den mezi hromadama oblečení, kní?ek a harampádí, kterýho se odmítám vzdát. nemyslela jsem si, ?e mi to bude trvat celej den.

24/09/2011 @ 22:04 | permalink | komentáře (0)