Někam bych jela. Někam na jih. Aspoň na tejden.

Koupila jsem si novou letní sukni. Proto?e sukně nosím jenom v létě. Proto?e silonky nejsou kus oblečení, ale mučicí nástroj. Koupila jsem si novou sukni a vyrazila v ní ven. Je to kus oděvu v poměrně konzervativním střihu a v délce do půlky kolen. Nestála jsem ani na přechodu a stejně mě projí?dějící auto nechalo krosnout vozovku. Přičítám to opravdu té sukni. Kdy? u? se toti? překonám a odhodím kalhoty, stává se mi to častěji. Asi přehodnotím svůj vztah k určitým kusům oblečení.

Espaňol jsem přechodně odlo?ila k ledu a hledím na italský filmy. Dva za večer. Se stále stejnými herci. Uvědomuju si přitom, jak mi kdysi kdosi říkal, ?e città má jen tvar jednotnýho čísla. Studium lingvistiky tě poznamená. By? krátkodobý a neukončený.

Zase mám období, kdy si myslím, ?e pracovat je snaz?í ne? studovat. Respektive poci?uju víc motivace, kdy? to, co za něco dostanu, je hmatatelný. A taky to vědomí, ?e v práci nikoho nezajímá, co člověk studoval - ve smyslu obsahu, nikoliv ústavu. Tak jen doufám, ?e je to způsobené tím, ?e si na studium prostě nevyhrazuju dost času a ?e pří?tí rok se to změní. Druhá věc je, nakolik má jeden nebo druhej přístup v posledním ročníku smysl...

23/08/2011 @ 18:59 | permalink | komentáře (0)