to? na to, ?e jsi z Cajzlova, jsi normální. docela.

Pře?ila jsem víkend na vodě s bandou Brňáků. Nasadila jsem mimikry, neutralizovala jsem svůj akcént na nelokalizovatelnou če?tinu a nebyla jsem odhalena. Skoro.
A: Co dělá??
B: Tak se koukám...
A: To? ty jsi z Čech, ?e?
B: Mno, z Čech. A u toho zůstaneme. Co říkáte vy? Hledím? Dívám se?
Padala mi nicméně brada, kdy? se jeden z nich vyjádřil, ?e nakonec stejně v?ichni skončí v Praze, bo jinde není práce. Ti, kteří si to uvědomili včas, tam ode?li u? studovat. Ti ostatní je budou následovat, jakmile do ruky dostanou diplom. Kdo by to byl řekl.

Týden pracovní morálky a dvě rozlučky s kolegyněma. A afterparty. A korporátní krysy a kancelářský my?i nemusej bejt ?ádný hodný holky. Víme svoje.

Víkend na filmovce. Festivalovej re?im, festivalová strava, ale taky procházky podél řeky. Jedenáct filmů za tři dny a jeden koncert k tomu. Aki Kaurismäki mě hodně bavil.

A pak jsem se hecla a dokoukala jsem Černou kočku, bílého kocoura, co? byl film, kterej mě nejen nebavil, ale dokonce přímo iritoval a koukala jsem na něj načtyřikrát. A taky jsem dokoukala Eyes Wide Shut. Ta skoro poslední scéna není ?patná, ale jinak mě to taky moc nebavilo, by? Schnitzlerova předloha je skvělá.

Kdy? se z posezení u Vltavy nad jedním pivem stane celonoční tah nalitý kdečím a podpořený absinthem, nestíháme počítat, valíme voči na trojmístný čísla, vobcházíme lokály od hipísackejch po ty po?h, by? v obou hrajou dost podobný fláky. Změny a variace a proč ne, sranda musí bejt. Jako za mlada.

29/07/2011 @ 20:21 | permalink | komentáře (0)