největ?í vzrů?o je dát do tiskárny správnej papír správným způsobem

V ka?dé z dosavadních prací jsem si něco uvědomila. Pozitivní i negativní věci, ačkoliv ty negativní se mi do mozku vryly trvaleji. Logicky.
Vím, ?e potřebuju respektovat svoje ?éfy - mít proč si jich vá?it. Vím, ?e je potřeba věci komunikovat, určit hned na začátku pravidla fungování atd. A vím, ?e chodit si to tam odsedět je nesrovnatelně vět?í opruz, ne? nevědět, kam dřív skočit a mít tiky v oku ze stresu. Vím, ?e chci mít kreativní práci, která má nějaké fáze, včetně té finální, po které je mo?né cítit nějaké uspokojení. Propracovat se ?tosem papírů mi nestačí. Vím, ?e se pořád potřebuju učit nové věci.
Vidím, ?e sehnat práci snů bude v mém případě dost tvrdý oří?ek.

Dneska jsem celé dopoledne třídila e-maily určené k archivaci. Po jednom. Bylo jich několik set. Asi jsem málo pokorná, ale připadá mi, ?e nevyu?ívám svůj potenciál.

Tak ?kola po mně chce prachy. Kvůli nějaký debilní vyhlá?ce. Mám chu? tro?ku si zare?er?ovat a napsat o tom. A i o jinym nakládání s financema.

Geniální Mario Benedetti mě zaujal u? při prvním setkání. S ka?dou dal?í knihou se zamilovávám víc a víc. Je civilní, trefný v charakteristikách, non?alantně provokující - a přitom pí?e prostě tak o ?ivotě. ?ádné drámo, ?ádní čarodějové, upíři nebo dívky s potetovanými zády. A navíc jeho Díky za oheň, by? prvně vydané v roce 1965, odpovídá na nejpalčivěj?í otázky, kterými se v současné době zaobírám. Svět se nemění, no...

28/01/2011 @ 18:47 | permalink | komentáře (0)