co hor?ího se mi mů?e stát, ne? ?e se mi nestane nic?

Učím se na zkou?ku dva dny. Dvě hodiny denně. (Ale taky jak na kterou.) A pak na ni jdu, dostanu otázku úplně z jinýho předmětu a z období, který je totálně mimo profil studovaného oboru, lovím z nejhlub?ích hlubin a závitů, co jsem nedokázala zapomenout. Něco zablekotám. no tak je?tě teda za jedna. a pak koukám do svého elektronického indexu a zřu, ?e to měl bejt jenom zápich. A výsledek tam furt je?tě neni.

Jdeme na jedno. Nikoliv jedno, ale čtyři. Nejlep?í a nejdokonalej?í ara?ídový máslo s vla?skejma ořechama. Hovor s Holanďanem. Hovor s Beligičanem. A jejich vzájemné vtipy na modelového občana toho druhého státu. Politická filosofie ve tři ráno.

kdybych psal je?tě básně...

Mario Benedetti. V závěrečném slovu překladatele jeho Chvíli oddechu zařadili po bok Goethova Werthera ("nejlep?í evropská tradice"). Ano. Román-deník. Krátké ale úderné postřehy ze ?ivota. Lidské ve smyslu člověčí, nikoliv laskavé. (Laskavé autory nečtu, ?e.) A pak filmová verze, první argentinský film nominovaný na cizojazyčného Oscara vůbec. Asi mě vlastně filmy natočené podle kni?ní předlohy a viděné takřka bezprostředně po dočtení úplně neberou. Vytrácí se ten moment překvapení.
I kdy? Eyes Wide Shut jsem nevydr?ela dokoukat ani po cca roce a půl od přečtení Schnitzlerovy Traumnovelle...

Esej o fascinaci americkou kulturou? O představiteli americké kultury, který zodobňuje něco, čeho se v ?ivotě nechci vzdát? Pátrala jsem po někom takovém. Tě?ké, tě?ké. A je?tě, aby byl také dostatečně konsenzuální...

Zjistila jsem, ?e mi vadí moravismy v překladu, který má být nepříznakový. Asi jako kdy? Němcům vadí, pokud knihu do jejich jazyka překládá Raku?an. Jsou slova nebo výrazy, které vyru?í z plynulého čtení. má třináct let nebo slunko. Nehledě na pomýlené vkládání koncovky -ej pro navození dojmu o uvolněném projevu. Jen?e ono to nefunguje, kdy? se to dělá nedůsledně. Buď v?dycky nebo nikdy, ne jen u půlky slov, prosím!
Po revizi jsem nabyla dojmu, ?e tragická musela být u? předloha, nikoliv (jen) práce překladatele. Taková prvoplánová pornografická coelhov?tina. Tím ale nechci říct, ?e si překladatel a nakladatel v jedné osobě nezaslou?í uznání, ?e nám zprostředkovává v na?ich zeměpisných ?ířkách opomíjenou argentinskou literaturu.

15/01/2011 @ 17:28 | permalink | komentáře (5)