jaká ?e je ta na?e - dneska u? - západní svoboda slova?

Glucksmann & nejlep?í z mo?ných světů. Havel & Sapir & Whorf. tadá. tadá jako zacelené duhové jablko na mekinto?i před dobrými patnácti a více lety.

po přečtení definic na wikipedii (aka nerelevantní zdroj) jsem si tedy potvrdila domněnku o své politické orientaci. (autocenzura). a to jsem se se v?dycky chtěla stát optimistou. věřit, ?e v?echno bylo stvořeno s dobrým úmyslem, ?e tedy ?ijeme v nejlep?ím z mo?ných světů. teda my asi ne, ale ??astlivci ve Westfálsku (my jsme Západ!) určitě ano.

la?kování s Faustem, to mi ?lo v?dycky. dokonce je?tě dřív, ne? jsem se jím pročetla.

ano, i já sama se ztrácím v labyrintech aluzí, které vznikají, kdy? bruslím po klávesnici.

tak kontroverze okolo Satanských ver?í vznikla v roce 1989. aha. (autocenzura). aha.

z obrazovky se mi nečte ?patně snad kvůli hor?í čitelnosti písmenek nebo snad kvůli rychlej?í únavě očí, ale kvůli roztěkanosti, která čtení provází. kvůli vědomí, jak je snadné otevřít vyhledavač a sna?it se nalézt souvislosti (a nesouvislosti, samozřejmě).

a přesně takhle to s tou na?í svobodou slova toti? vypadá. chrlíme malichernosti, případně skrýváme významy tak, ?e po pár týdnech u? vlastně ani sami nevíme, co jsme chtěli říct. a to explicitní se vylučuje.
a tak mě napadá, zda čtení textu v kontextu také netvoří nějakou interpretační kategorii - kdy je mo?né skryté odkazy vyčíst jen v určité situaci, řekněme po určitou omezenou dobu.

29/10/2010 @ 23:29 | permalink | komentáře (0)