carpe diem & memento mori

Ach, tak tedy den číslo dva s literární vědou. No to je fakt pitomost. Aneb nechápu, jak někdo mohl zkoumat pouze formální stránku nějakého díla a z ní vyvozovat závěry o jeho významu. A jak tahle disciplína dodnes nezohledňuje praktiky nakladatelství tak to vydáme a? před Vánocema, případně spisovateli, pří?tí tejden má? v Luxoru autogramiádu, kdy? to podle mě k tak spotřebnímu zbo?í, jakým dneska kní?ky jsou, neodmyslitelně patří. Čtenář nečte ?ifru mistra Leonarda, proto?e by to snad byla dobrá kniha, ale proto?e to čtou v?ichni (a proto?e přece ten film s tou Amélií byl docela fajn). I kdy? na tohle u? mo?ná sociolingvistika myslí... Nicméně nikde jsem neobjevila ani náznak toho, ?e by s náma literatura snad mohla manipulovat...

A to jsem je?tě neotevřela papíry s přehledem epoch, tam se asi budu muset spokojit s vědomostma nabytejma před maturitou. chach. Woyzeck, er sieht so gehetzt aus! a Goethe se po období Sturm und Drang asi rok léčil z neustálého chlastání doma u rodičů, aby pak zase odjel na rok do Itálie a po návratu zahájil klasicismus. Ha ha.

A pokud mě páni profesoři od zkou?ek nevyrazí, rýsuje se v první půlce února několikadenní výlet do Regensburgu. Ach. Dány, tě? se :-)

20/01/2007 @ 19:58 | permalink | komentáře (9)