moje mnohaletý psaní v jinotajích se mi v novinařině moc nehodí

Vysvětlovat, vysvětlovat, nic neskrývat, sem tam trochu kýče pro podbarvení atmosféry. Čtenář (zákazník) se toti? při konzumaci na?eho produktu nechce namáhat. Měním názor na lokální zpravodajství. K pozitivnímu. Aneb o co je lep?í chodit mezi lidi (kdyby se to dělalo...) ne? podávat zprávy o půtkách na parlamentní půdě, kde se den co den kdosi obviňuje ze zkorumpovanosti? Druhá věc je rozdávat tipy na co nejlep?í strávení Valentýna v případě, ?e s tím pseudosvátkem nesouhlasím. Já idealista.

V če?tině mi chybí slovo pretentious, přesto?e ono pozérský se tomu celkem blí?í.

Zase se uzavírám do sebe. Nic se mě nedotýká - ani to dobré, ani to zlé. Nedojímám se. Nehnou se mnou hluboké lidské příběhy. Nebere mě divadýlko karnevalu. Jen vzpomínky. Jako hladově obejmout dokonalost, je? tě od sebe s jemnou, ale důraznou non?alancí odstrčí a dí 'mo?ná později' a v prostoru mezi tvýma důvěřivýma a jejíma přátelskýma očima se vzná?í vědomí, ?e později nebude. Nikdy. Jít pak na disko mezi fiftýnky a cizince s holkou v outiftu jako Pretty woman a nechat si slzama stejkat černej oční mejkap po tvářích za tónů It must have been love.

06/02/2010 @ 13:11 | permalink | komentáře (1)