feel alive @ lucousek.wz.cz
témata blogu
luci kultura foto
bylo je a bude
16.04. - Beatsteaks @ Hamburg
02.–04.07. - Vilnius
13.–23.07. - Berlin & Meck-Pomm
jsem ráda anachronická
Hermann Hesse - Unterm Rad
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky
Wladimir Kaminer - Russendisko
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
Erich Fromm - Die Seele des Menschen
Robert Musil - Der Mann ohne Eigenschaften
Carlos Ruiz Zafón - La sombra del viento
Stephen Kotkin - Stalin
co si pouštim do uší
koho ráda čtu
Adriana // Ailyn // Amelli // Anička // Bee // b.u.n.k.a. // Cassidy // Ceder // Charlotte // Corwex // der Dány // Duo Sviní // Elena // Elilina // Erakis // Felix // Honza // Jilm // jmf // Jodie // Juneau // Kamil // Katie // Laura // Lejla // Leyla // m. // Mary // Miren // Natalia // Natálka // Peťulka // Pif // Pól // Quanti.ie // Quanti.cz // Téra // oldWaiders // Waiders // zcr //
co sleduju
el país // FAZ // guardian // nyx // nzz // respekt // spiegel // zeit //
lucousek.wz.cz
© by lucie 2002–2014

22/01/2010

distribuce fonémů [z] a [s] mezi dvěma vokály je v italštině stejná jako v němčině. probíhá po severojižní ose.

S Umbertem jsem se nesetkala, nicméně alespoň s jedním z jeho žáků. Studuju sémiotiku. To asi nevíš, co je, viď? Ale jó, možná tak ňák mlhavě tušim.

Nejfantastičtější domácí tortelloni. Vavřínový věnec pro absolventy. Elegance černé šály namísto kožešinky na kapuci. Chupito tequily s Italkou, co žije v Madridu a španělsky se tam naučila za dva tejdny. Prosciutto. Mortadella. Prodiho barák a Berlusconiho kanály. Vynikající kafe. Proto jsme takoví... tlustí. Kontrovala jsem. Město s nejdelším podloubím na světě. Katalogy cestovek a vybírání svatební cesty. Když to je těžký, když ty nejkrásnější pláže máme TADY. Rodinnost. A člověk, kterej se jmenoval Juan, ale nedokázal mluvit španělsky, aniž by se mu do toho necpala italština.

Probdělá noc. Něco jako jízda autobusem.

Lidi, kteří mi dávají pocit, že teďka mám být tady a že to, co dělám, má smysl. A pak jiní trpící syndromem českých 'umělců' (zaspali čas, kdy je ještě důstojné odejít). Těma se jen bavím.

Pozdně odpolední šlofíky. To bude zas nějaký psychosomatický tento. Jako obvykle. Jak mi řekl José, člověk se se sebou musí naučet zacházet. Pokus. Omyl. Pokus. ...

Lucinka @ 20:18 | << | permalink | >>