já nechci říct, ?e to nechápou, ale oni to nechápou.

Začala jsem učit němčinu a zjistila, ?e ten jazyk z pohledu Čecha vůbec neumim, proto?e nejsem schopná nic překládat. Domluvila jsem si česko-polskej tandem na pří?tí semestr, začala dvojjazyčnou konverzaci nacvičovat u? v noční tramvaji před čtvrtou ráno, kdy po ulicích ?pacíroval asi milion pejskařů, pak je?tě hodinu vysedávala u kompu a vyráběla kdovíco. Po hodině a půl spánku jsem pak vyrazila na nádra?í, kde jsem posbírala 21 erasmáků a mastňácky jsme vyrazili do Vídně. Někteří na adventní trhy, někteří do muzeí, já primárně na kebab a na Sacher.

Navrch při?el telecí Wiener Schnitzel, káva Melange (se smetanou místo mlíka) a frankfurtské párky v jedné z typických vídeňských kaváren, kde nechyběl nepříjemný vrchní a v jídelníčku citovali z Bernharda. Pořídila jsem si nicméně Canettiho Blendung, na ni? byla po příjezdu uvalena nucená konfiskace dostane? pod stromeček. Hm.

V?ude davy Čechů, hlavně pak těch, co se v Schönbrunnu sna?í koupit si lístek na prohlídku česky. Pán za kasou na ně sice kýval, ?e základy če?tiny mu nechybí, nicméně okolo očí se mu rozlily paprsky vrásek. Bylo mi ho líto. Nicméně mo?ná je to způsob, jak se ve Vídni dorozumět, kdy? ?ena v trafice nerozumí, ?ádám-li po ní německou němčinou týdeník Spiegel. Es liegt nicht an dir, uklidňoval mě Němco-Polák, jeden z účastníků zájezdu.

A v?ude elegantní Raku?anky stavějící na odiv a? do nedávna vyrovnanou státní kasu, Raku?anky s mikádem a přísně rudými rty. Raku?anky se slovanskými rysy. Raku?anky v ko?ichu s dcerunkami ve věku před pubertou rovně? v ko?ichu ve frontě do Albertiny.

Py?ná Vídeň a vánoční punč. Vařená brambora se ?nytlíkovým přelivem a matfyzačka z Turecka, která má předná?ky v če?tině. Vídeňskej Bermudskej trojúhelník a klub pro slečinky Gnadenlos. Nějací o?ralci z Krakowa s attitudou, kterou obvykle pozoruju u lidí původu je?tě východněj?ího. Skvělý systém nočních autobusů krou?ících po Ringu a ztama startující spoje do okrajových částí metropole. Kluk v na?em busu, který revizorce řekl I foa ?voac, čím? chtěl říct, ?e jede načerno. Po pohrů?ce pokutou ve vý?i 70 éček se jal vytahovat tramvajenku. Smála jsem se a vyprávěla historku dál. Zmerčil, ?e mluvíme česky a dal se s námi česky do řeči. Vzhledem k profesionálním u?ívání slangových výrazů současné če?tiny jsme se mu zdráhali věřit, ?e je rodilým Vídeňanem.

V neděli po ránu jsem ve snaze najít na Mariahilferstraße otevřenou kavárnu narazila na dvě slečny, které se mě zmateně východoevropskou němčinou s rakouským nádechem ptaly, jestli jako v?echno bude zavřený.¨
No jasně, je neděle.
A tak je advent...!
Holky, jste v Rakousku... sorry.
Soucitným pohledem jsme se rozloučily, kdy? v tu za sebou sly?ím: Tak to je teda dobrý, no... Česky.
Nicméně kavárnu jsem na?la a nad vynikajícím čokoládovým muffinem jsem si alespoň přečetla víkendové vydání novin Der Standard. Dobře oni!

A pak mi v Praze na hlaváku při?lo, ?e jsme vlastně vůbec nebyli někde pryč. Kdepak cizina. Ve Vídni jako doma.

17/12/2009 @ 16:22 | permalink | komentáře (2)