jmenuje se to post-erasmus-syndrom

a mů?e se to projevovat v?elijak. mů?e vás to paralyzovat, anebo se vás to vůbec nemusí týkat. jedna italská studentka sociologie z toho udělala téma svojí diplomky. (?koda, ?e neumím italsky). nechu? k ?ivotu, brýle se ?edavými skly, radost z ničeho, na?tvání na v?echno, nuda, stereotyp, povzdech. vlastní vinou?!

kulturní ?ok v obráceném gardu; prý hor?í ne? ten prvotní. ano. zklamané idealizace. adaptovat se na něco nového je jednodu??í, ne? si zpátky zvykat na zaběhnuté procesy, jejich? vyhlídka na změnu se jeví jako ve?kerá ?ádná.

příli? jsem si navykla, ?e věci fungujou. ?e věci nejsou problém. ?e předná?ející mají co říct - a posluchači jim v závěru poděkují klepáním pěstí do lavice. ?e se studenti do?adují náhrady za hodiny, které odpadly. ?e jídlo v menze chutná jako jídlo. knihovny jsou otevřené v dobu, kdy to vyhovuje studentům a ne zaměstnancům. a co nabídka jazykových kursů...

na druhou stranu se mi líbí zdej?í vět?í tvůrčí neukázněnost některých spolu?áků. kultura, která mě obklopuje na ka?dém kroku. vrhání okolo sebe slovy jako triviální a nepozastavování se nad nimi. pivo, který chutná jako pivo.

podívejte se na tu statistiku vý?e mezd a řekněte, zda se jedná o diskriminaci: ANO nebo NE. ekonom mě na prvním sezení zaujal. od té doby nám v?ak svět vykládá stále více černobíle. modely, jimi? ?ermuje jeho věda, snad na papíře, vytr?ené z reality a obklopené vakuem fungují. ale ve skutečnosti...

tak nám to odvyprávějte aspoň česky, řekli na postupové zkou?ce studentce filologie. tristní, nevysoukat ze sebe po 3 letech vysoko?kolského studia jazyka několik kloudných vět. dali jí to.

povinný předmět, s jeho? látkou se setkáme i u Bc. zkou?ky (!). hlavně si musíme předmět zkoumání zatřídit do v?ech mo?ných ?uplíčků, přiřadit mu visačky a naučit se čísla zákonů, je? jej regulují. nepřemý?lejme, zpaměti je ona ideální cesta. krom toho prezenčka na předná?ce, během ní? aspoň dvacetkrát zaznělo: ale to se dočtete ve skriptech, jejich? autorem je samosebou předná?ející.

po roce na číně. naproti mě člověk, snad slovák nebo ukrajinec, nevím. chtěl si povídat. prodavač v elektru. krmil mě nudnou story svého ?ivota, jak mu mobil pod pol?tářem ráno zvoní dvakrát a jak den co den dobíhá autobus. ujel mu jednou jedinkrát. tvářil se důle?itě.

20/10/2009 @ 16:56 | permalink | komentáře (1)